|
 Základy
colorimetrie
 Již
Isaac Newton řekl, že ve fyzice žádné barvy neexistují, ve fyzice
existuje pouze spektrum. Barvy existují pouze v našich očích a v našem
mozku. Typické spektrum nějakého záření je na obrázku vlevo, z čehož viditelná
část (část na kterou je citlivé a tudíž ho vnímá lidské oko) je pouze
částí tohoto spektra (cca od 400 do 700 nm). Na ose X je vlnová délka,
na ose Y energie záření v každém bodě spektra.
Slunce (přirozený zdroj energie) vysílá poměrně
široké spektrum světla (záření). Nicméně to co projde všemi vrstvami
atmosféry je již dost zúžené spektrum (naštěstí pro lidi a vše živé protože plné spektrum
Slunce by zabíjelo) a obsahuje od neviditelných
dlouhých vlnových délek (infračervené světlo) přes viditelné světlo
různých barev až po opět neviditelné ultrafialové světlo (to opaluje).
To co lidské oko vidí je většinou odražené světlo od předmětů a to co
dává předmětu jeho charakteristickou barvu je právě jedinečná
schopnost předmětu světlo odrážet či pohlcovat - neboli změnit spektrum
dopadajícího světla na spektrum jiné - spektrum odraženého světla.
Pokud bychom chtěli zaznamenat (např. fotoaparátem
nebo scannerem) a později reprodukovat (například monitorem nebo
tiskárnou) obraz ve fyzikálním slova smyslu, museli bychom v každém bodě
obrazu zaznamenat přesnou křivku jeho spektra dle obrázku
nahoře. Omezíme-li se
na lidské vnímání, stačilo by zaznamenávat tvar křivky v okem viditelné
části spektra, přičemž rozlišení (maticový počet bodů obrazu) by mělo
být srovnatelné s rozlišením oční sítnice, což je kolem 137 milionů
pixelů! To je ale úkol pro současnou
byť kosmickou technologii nezvládnutelný. Naštěstí existují postupy, jak
s minimálními praktickými dopady úkol drasticky zjednodušit:
1. Nižší rozlišení
V praxi není nutné zaznamenávat obraz v rozlišení srovnatelném s lidskou
sítnicí. Rozlišení se omezuje na známé megapixely u digitálních
fotoaparátů, přičemž to vypadá, že běžný standard se ustálí někde mezi
4 až 7 megapixely. Po tomto zjednodušení tedy musíme zaznamenat tvar spektrální
křivky "jenom" u každého z 4 až 7 milionů bodů.
2. Ořezání neviditelných částí spektra
O tom již byla řeč. V praxi není nutné zaznamenávat tvar křivky mimo
viditelnou část. Mimo speciální fyzikální účely to nemá žádný praktický
smysl.
3. Redukce na RGB
Stojí tedy před námi úkol pro určitý počet bodů - řekněme 6 milionů, které
definují rozlišení obrazu - zaznamenat křivku viditelné části spektra.
Zaznamenat obecnou křivku je téměř nemožné a tak i oko si trochu
pomáhá. Obsahuje 3 druhy světlocitlivých buněk, jejichž citlivost hrubě
odpovídá barvám červená, zelená a modrá (red, green, blue = RGB) a
tak naše oko vidí
vlastně "jenom" trojbarevně. Na základě vnímaných 3
barev a jejich poměru si dělá představu o celkové "barvě" objektu.
|
Aby bílá bílá byla aneb vyvážení bílé (white
balance)
Lidský mozek je silně tolerantní na bílou. Když
pozorujete sníh brzo ráno řeknete, že je čistě bílý i když z
fyzikálního hlediska je namodralý oproti barvě sněhu třeba v poledne.
Pozice bílé barvy totiž závisí na barvě světla, které předmět osvětluje.
Příčina tohoto nedorozumění je v tom, že mozek prostě "ví", že sníh je
bílý a signály, které mu posílají oči, upraví na bílou i když oči
posílají namodralou. Proto nelze jednoznačně říci co to je bílá.
Vnímání bílé se mění v závislosti na tom, v jakém světle třeba sníh
pozorujeme. Na chromaticity diagramu je naznačena pozice bílé přibližně v okolí X
i Y
= 0.35. Přesné určení bílé pro daný konkrétní případ znamená změřit
barvu osvětlovacího světla a tu prohlásit za bílou (samozřejmě v
rozumném rozsahu "okolo bílé"). V praxi se barva bílých zdrojů udává
pomocí teploty záření černého tělesa - teploty na kterou musí být černé
těleso zahřáto, aby zářilo právě tak barevně jak potřebujeme. Typické
příklady jsou:
|
Žárovka |
2.856 K |
X a Y = 0.448 a 0.407 |
|
Přímé sluneční světlo |
5.335 K |
X a Y = 0.336 a 0.350 |
|
Zamračené nebe = D65 |
6.500 K |
X a Y = 0.313 a 0.329 |
Pozn.: Znakem D65 je označena norma pro bílou podle
CIE
Další podrobnosti o vyvážení bílé můžete vyhledat v článku
Vyvážení bílé (white balance) na DSLR.
Gamut
Rozsah
barevného snímání (scanner/digitální fotoaparát) nebo barevné reprodukce
(tiskárna, monitor) je označován jako "Gamut" nebo "Color space". Pro
zařízení pracující na principu 3 barev RGB je gamut určen trojúhelníkem
uvnitř barevného diagramu. Vrcholy trojúhelníka jsou definovány
primárními barvami RGB použitých v daném konkrétním zařízení. Barvy
které leží vně tohoto trojúhelníka nemohou být daným zařízením za
žádných okolností snímány/reprodukovány. Jsou mimo barevný rozsah - out
of gamut.
Ideální monitor by měl své fosfory blízko barev 450,
520 a 650nm. V takovém případě by pokryl největší barevný prostor
v chromaticity diagramu.
Bohužel takové fosfory neexistují. V praxi jsou fosfory vybírány i s
přihlédnutím na jas, životnost, cenu a nízkou toxicitu. Všechny tyto
faktory samozřejmě komplikují výběr "ideálních" fosforů.
Tiskárny, které
pracují na principu míchání čtyř barev CMYK (cyan-nachová,
magenta-purpurová, yellow-žlutá, black-černá) nebo dokonce šesti barev
CMpMYpCK (cyan-nachová, magenta-purpurová, photo magenta-světle
purpurová, yellow-žlutá, photo cyan-světle nachová, black-černá) mají
komplikovanější tvar gamutu a navíc se gamut mění s jasem. Velmi tmavé a
světlé barvy mají menší gamut než středně syté barvy. Obecně ale platí,
že CMYK gamut tiskáren je menší než RGB gamut monitorů.
 |
|
Barevný (chromaticity)
diagram
Aby se dala zkombinovat libovolná
barva (spektrální křivka) vnímaná lidským okem, tak mezinárodní
organizace CIE (Commission Internationale de L'Éclairage) definovala
imaginární barvy (spektrální křivky) "červená (red)", "zelená (green)" a
"modrá (blue)", jejichž kombinací lze přibližně obsáhnout celý rozsah
lidského barevného vidění. Tyto definované imaginární barvy (spektra)
mají kuriózní vlastnost. Občas je nutné používat i jejich
záporné hodnoty (barvy odečítat) a barvy
tak občas dosahují negativní energie a jsou tedy fyzikálně (např. na
monitoru) nerealizovatelné. Křivky uvedené na obrázku níže jsou získané
experimentálně srovnávacím pozorováním rozdělené obrazovky a nazývají
se "Color Matching Functions for the Standard Colorimetric Observer":
Příklad -
450nm monochromatické světlo může být složeno z:
xŻ = 0.34
yŻ = 0.04
zŻ = 1.77
Čísla X, Y a Z pomocí nichž se udávají hodnoty 3
křivek "Color Matching Functions" jedinečně popisují barvu objektu. 2
objekty mající stejné hodnoty X, Y a Z budou mít stejnou barvu při
pozorování za stejných podmínek (ve stejném světle). Pokud chceme
vyjádřit jenom barvu a nezajímá nás jas (množství světla =
X+Y+Z), lze čísla X,
Y a Z jednoduše normalizovat a tím z nich jas odstranit:
Xnorm = X / (X+Y+Z)
Ynorm = Y / (X+Y+Z)
Znorm = Z / (X+Y+Z)
Odstraněním jasu se Znorm stane nadbytečné a lze ho
vyjádřit pomocí ostatních dvou jako:
Znorm = 1- Xnorm - Ynorm
a tím je možné vyjádřit barvu (bez jasu) pouze pomocí 2 proměnných X a
Y, které mohou definovat bod v rovině - tzv. Chromaticity
Diagram.
Barvy v diagramech nejsou přesné, protože žádný monitor ani tiskárna
nedokáže přesně reprodukovat plný barevný rozsah Chromaticity Diagramu.
Ale obrázek dává základní přehled o barevném uspořádání. Barevná
"podkova" začíná na 420nm vlevo dole, otáčí se kolem 520nm ke svému
konci kolem 680nm. Podél hraniční čáry jsou zobrazeny čisté spektrální
barvy. Celý barevný rozsah lidského vidění leží uvnitř tohoto diagramu.
|
|
ICC profil
Představte si praktickou situaci. Vrátíte se z
dovolené u moře a nabídnete se, že vytvoříte fotoalbum. Sejdou se Vám
soubory ze 3 digitálních fotoaparátů a několik klasických fotografií,
které naskenujete. Každý digitální fotoaparát i scanner má jiné RGB
senzory a proto při prohlížení fotek má každá trochu jinou barvu. Pokud
Vám nevadí, že pleť Vašich přátel se mění od zelené až po modrou a moře
má na každé fotografii jiný odstín, nemáte žádný problém. Pokud Vám to
vadí, čtěte dále.
Barevná odezva a barevný prostor (gamut)
zařízení jsou uloženy v tzv. ICC profilech, což jsou soubory s příponou
"*.icc" nebo "*.icm". ICC profil je v podstatě tabulka, která převádí RGB
čísla, např. (16,128,255) na barvy vyjádřené pomocí nezávislého a
normalizovaného barevného prostoru podle CIE. Tento nezávislý prostor se
nazývá "Profile Connection Space (PCS)" nebo "CIE-XYZ" nebo "CIELAB".
ICC profily mohou obsahovat i další data, např. gamma. ICC profil může
být také přidán k obrazovému souboru (JPEG, TIFF, BMP) a tak i při
přenosu na jiný počítač dojde k předání informace o tom, co je myšleno
čísly RGB. Potkají-li se 2 rozdílné barevné prostory (např. mezi
digitálním fotoaparátem a monitorem) dojde k překladu či přemapování
barev. Překlad provádí program, kterému se říká "Color Matching Module"
nebo "Color Matching Method" (CMM), častěji však "Color Engine". Překlad
je řízen vstupním profilem (např. fotoaparát) a výstupním profilem
(např. monitor), oba profily jsou vztaženy k referenčnímu PCS. Program
však nepřevání barvy do PCS a zpět. Tím by došlo k zbytečné degradaci
kvality. Převod se provádí přímo mezi vstupem a výstupem s využitím
matematických referencí vůči PCS.
Převod gamutů
 Potkají-li
se 2 zařízení, jejichž gamut je díky k nim příslušejícím souborům ICC
nebo ICM znám, je potřeba provést převod gamutů (gamut mapping). Cílem
je nějakým rozumným způsobem zvládnout situaci, kdy ve zdrojovém souboru
(např. *.jpg soubor z digitálního fotoaparátu) jsou barvy, které
výstupní zařízení (např. tiskárna) neumí (nejsou v jejím gamutu). Převod gamutů se provádí jednou ze čtyř možných metod
(algoritmů):
Perceptual
Také nazýván Picture nebo Maintain Full
Gamut, který je doporučen zejména pro fotografie. Jeho princip je v tom,
že cílový gamut je plynule rozšířen nebo naopak komprimován s cílem
udržet co možná nejvěrnější celkový dojem. Málo saturované barvy jsou
změněny jen velmi málo. Více saturované barvy uvnitř obou gamutů se
mohou změnit, aby vznikl prostor (rozsah) pro saturované barvy mimo
rozsah cílového gamutu. Snahou tohoto algoritmu je maximálně zachovat
vizuální vztahy mezi barvami způsobem, který je vnímán jako přirozený
lidským okem, ačkoliv samotné barevné hodnoty se mohou změnit. Proto je
nejlepší pro fotografie.
Absolute Colorimetric
Též nazýván Match nebo
Perserve Identical Colors. Nechá nezměněné barvy, které spadají do
cílového gamutu. Barvy mimo cílový gamut jsou převáděny tak, že se snaží
zachovat přesné barvy na úkor zachování vztahů mezi barvami. Dvě barvy,
které jsou rozdílné ve zdrojovém gamutu, se tím mohou mapovat na stejnou
barvu v cílovém gamutu. Absolutní kolorimetrický algoritmus může být
přesnější, pokud ICC profil obrazu obsahuje správné informace o bílém
bodu (extrémních světlech). Zpětný převod není možný. Je
nevhodný pro
fotografie.
Relative Colorimetric
Též nazýván Proof nebo
Perserve Identical Color and White Point. Tento algoritmus je identický
s absolutním kolorimetrickým, kromě následujícího rozdílu - relativní
kolorimetrický porovnává bílý bod zdrojového gamutu s bílým bodem
cílového gamutu a podle toho posune všechny barvy. Ačkoliv tradičně byl
pro fotografie nejběžnější volbou perceptuální algoritmus, může být
relativní kolorimetrický s vybranou volbou "Použít kompenzaci černého
bodu" lepší volbou pro zachování vztahů mezi barvami bez obětování
přesnosti barev. Zpětný převod není možný.
Saturation
Též nazýván Graphic nebo Preserve
Saturation. Snaží se vytvořit živé barvy na úkor přesnosti barev.
Zdrojový gamut se přizpůsobí do cílového gamutu, ale místo odstínu se
zachová relativní sytost, takže při převodu do menšího gamutu se mohou
odstíny posunout. Je vhodný pro obchodní grafiky, kde přesné vztahy mezi
barvami nejsou tak důležité, jako dosažení jasných, sytých
barev.
Je nevhodný pro fotografie.
sRGB
Na obrázku je příklad barevného prostoru (gamutu)
běžného monitoru, který se společně s bílou o teplotě 6.500 K a
nastavením gama na 2.2 stal de facto standardem s názvem sRGB pro
Internet a Windows.
AdobeRGB
Většina DSLR umožňuje v
menu nastavit, zda se
fotografie snímá a ukládá na kartu v gamutu sRGB nebo AdobeRGB. I když
AdobeRGB nabízí větší barevné rozpětí zejména v oblasti zelené, je
potřeba postupovat obezřetně. Žádná běžná tiskárna, monitor ani minilab
není schopen AdobeRGB zobrazit či vytisknout, takže stejně budou vaše
data převádět do sRGB. Pokud ale do JPG či TIFF souboru nevložíte ICC
profil AdobeRGB nebudou ani tušit, že vaše data jsou AdobeRGB a
výsledkem bude mdlá a nebarevná fotka. Fotky navíc nejdou běžně
zobrazovat na monitoru PC (jsou mdlé a nebarevné), protože běžné
prohlížecí softwary AdobeRGB ignorují a vždy použijí sRGB a to i když je
ICC profil vložen.
Representace barev
v počítači
 RGB model
Pro účely ukládání barevných obrazů v počítačích se
nejčastěji používá model RGB. Ostatní modely jako CMYK, LAB, HSB nejsou
tak časté. Model RGB
vlastně znamená barevný prostor (gamut) určený vrcholy trojúhelníka s
barvami Red (červená), Green (zelená) a Blue (modrá). Každá barva je
vyjádřena 8 bity, tedy rozsahem 0-255. Popis barvy 1 bodu obrazu tedy
vyžaduje 3x8=24 bitů. Čistá červená je (255,0,0); čistá zelená je
(0,255,0); čistá modrá je (0,0,255); černá je (0,0,0), bílá
(255,255,255) a 18% střední šedá (127,127,127). Ale co to znamená čistá
červená, zelená a modrá? Pokud máte soubor pouze s hodnotami barev a na
začátku souboru chybí informace o tom, co je myšleno červenou, zelenou a
modrou, jste uvedeni ve zmatek. Nevíte, s jakými senzory byl soubor
pořízen a jaké fosfory se pro jeho zobrazení předpokládají. Žádný
skutečný standard na to neexistuje. V praxi ale i takový soubor bez problémů
zobrazíte na Vašem monitoru a s Vašimi fosfory a pokud chybí informace o
fosforech v souboru, Windows použijí standard sRGB.
Protože ale barevnost fosforů Vašeho monitoru určitě není shodná s
barevnou citlivostí senzorů zařízení, na kterém byl soubor pořízen,
dojde k barevnému posunu. Změny nejsou dramatické, jsou však viditelné a
například na barvě pleti značně nepříjemné.
RGB je aditivní způsob popisu barev kdy se
předpokládá, že základní stav (vypnutý monitor) je černý a přidáváním a
mícháním světla se dosahuje různých barev až po bílou. Více
zde.
 CMYK model
CMYK je subtractivní (odčítací) zobrazení barev, kdy se
světlo ubírá až do černé. Princip je v tom, že papír je bílý a
postupným přidáváním (mícháním) barev, které světlo pohlcují (odčítáním
světla), je možné dosáhnout až barvy černé, kdy C, M i Y=255. V
praxi je míchání černé z CMY inkoustů u inkoustových tiskáren
nehospodárné, takže se používá ještě černý inkoust (blacK),
který pomáhá ztmavovat barvy. Více opět
zde.
 LAB model
LAB model volí jinou strategii pro popis barev.
Podobně jako RGB i CMYK model potřebuje 3 veličiny pro popis barvy (u
CMYK modelu nepočítáme blacK, který je v CMYK modelu zejména pro šetření
inkoustu), ale dává jim jiný význam. Složka L
je Luminance s hodnotami od 0 do 100% (0% = černá, 100% = bílá).
Popisuje tedy jas bodu. Složby a a
b popisují barvu bodu, a =
červeno/zelená a b = modro/zelená. LAB model je nezávislý na
zařízení.
 |
 |
 |
|
Luminance = 25% |
Luminance = 50% |
Luminance = 75% |
Praktické využití LAB modelu je při doostřování fotky ve Photoshopu.
Před ostřením se fotka převede do LAB modelu a potom se doostří pouze L
složka. Tím se vlastně doostřuju pouze jasový kanál fotky a nikoliv
barvy, což redukuje vznik nepěkných barevných artefaktů na hranách při doostřování.
|
HSB model
HSB model používá opět 3
veličiny a sice:
-
Hue (odstín)
ve ° od 0°
do 360° popisuje barvu na okraji
chromaticity diagramu na
tzv. barevném kole č
-
Saturation (sytost
barvy) v % od 0% (bod je šedý podle
Brightness a zcela bez barvy) do 100% (bod je barevný zcela podle Hue)
-
Brightness (jas)
- popisuje černobílý jas bodu od černé po bílou
|
Hue (odstín) popisuje
barvu ve stupních
0-360° na
tzv. barevném kole. |
Ukázky
Shrnutí
-
Když otevřete JPG fotografii ve Photoshopu, Photoshop se automaticky dívá, jestli je v
JPG souboru také přítomen ICC profil
s
definicí základních barev, vůči kterým je celý soubor vztažen.
-
Když tam ICC profil nenajde, automaticky
předpokládá implicitní nastavení sRGB.
-
Byla-li fotografie v JPG souboru pořízena s odlišnou definicí základních barev
než je sRGB
(například v AdobeRGB) a
nesdělíte-li tuto informaci Photoshopu, dojde k barevnému
posunu. Digitální fotoaparáty totiž většinou do fotografií ICC profil nedávají!
-
Je téměř 100%, že
gamut
vašeho monitoru nesouhlasí s
gamutem vašeho digitálního
fotoaparátu.
-
Při tisku fotografie z JPG souboru lze
předpokládat, že vaše tiskárna je nainstalována ve Windows správně a
že součástí instalace byl i její
ICC profil.
Při tisku se vás akorát Photoshop zeptá, jestli chcete nechat
převod gamutů na driveru tiskárny
(standardně) nebo jestli ho má provést Photoshop a jaký algoritmus
převodu gamutů si přejete.
-
Když otevřete soubor bez ICC profilu např. ve Photoshopu, Photoshop
vám umožní k němu dodatečně
ICC profil
přiřadit (volba Image/Mode/Assign profile). Musíte ale někde na disku
mít ten správný soubor *.icc nebo *.icm náležející k vašemu
digitálnímu fotoaparátu.
-
Když ukládáte JPG soubor v němž již je nebo k
němuž jste přiřadili
ICC profil, Photoshop
vždy uloží soubor včetně
ICC profilu.
Ukládáte-li JPG obrázky pro web, použijte volbu
Save for Web, která
ze souboru
ICC profil vyřadí (standard pro
Web je
sRGB) a tím soubor zmenší. Nebo použijte
volbu Save As a nezaškrtněte políčko "ICC profile".
-
Když dáváte fotografie ve formě JPG do fotolabu
k zhotovení papírových zvětšenin, přidejte do souborů ICC profil. Lze sice předpokládat, že foto
laboratoře standardně předpokládají
sRGB, ale
znáte to. Jistota je jistota...
Komentáře čtenářů
Dobry den, Vas web se mi moc libi, zbyde-li Vam
cas, pokracujte v nem prosim. Dost mi pomohl pri vyberu fotoaparatu,
snad se tedy trochu revansuji. Pri procitani clanku o vnimani barev jsem
narazil na nektere nepresnosti:
-
Rozliseni oka 137 MPix je hodnota, ktera je
srovnatelna s poctem svetlocivych bunek, ale s reprodukci obrazu
nesouvisi. Rozlisovaci mez oka se udava mezi 1 a 2 uhlovymi minutami,
tj. napr. pro fotografii A4 je pro pozorovaci vzdalenost 30 cm
dostatecne rozliseni 7-8 MPix. Zdanlivy nesoulad je v tom, ze na
okraji sitnice je mnoho tycinek, ktere souvisi pouze s jednim nervovym
zakoncenim. Navic ma pro reprodukci fotografie zasadni vliv pouze
okoli zlute skvrny s velkym mnozstvim cipku; v tomto miste se udava
cca 5-6 mil. nervovych zakonceni. Blize viz napr. skripta pana
Kralicka "Uvod do specialni neurofyziologie".
-
Chromacity diagram
RGB svetla, definovana CIE, nejsou imaginarni, ale realne svetelne
zdroje. Bohuzel pro dosazeni nekterych barevnych vjemu potrebujeme
nastavit zapornou svitivost, cili pomoci techto svetel nemuzeme urcite
vjemy napodobit. Proto stanovila CIE imaginarni svetelne zdroje XYZ,
kterymi muzeme napodobit libovolny barevny vjem pomoci kladnych (tj. "uskutecnitelnych")
svitivosti. Bohuzel, tato svetla nejdou fyzikalne realizovat.
Srovname-li RGB svetla o stejnem zarivem toku, budou jejich jasy v
pomeru cca (R:G:B) 17:81:1. Svetla XYZ jsou jina - svetlo Y obsahuje
veskerou jasovou informaci, svetla X a Z maji nulovou energii. Tato
problematika je ale pomerne zamotana, ve vetsine literatury o ICC je
vysvetlovana pomerne zmatene. Pro autoritativni pohled na vec
doporucuji knihu Wyszecki, Stiles: Color Science.
-
White balance
Adaptace oka na bilou barvu funguje podobne jako adaptace tela na
okolni teplotu. Kdyz vlezete do vody, chvili vam prijde hrozne studena,
casem ten pocit ale zmizi. Pokud svetlo obsahuje vice nekterych
frekvenci, prislusne svetlocive bunky se otupi a nereaguji tak dobre.
Napr. cervene svetlo zapadu slunce => hodne R => cipky R davaji mensi
signal => cervene veci se nejevi tolik cervene. Konec koncu, pri
zapadu slunce vidite, ze je vsechno cervenejsi (snih neni bily, ale
nacervenaly), ale fotoaparat to vidi jako hodne cervene.
-
D65, D50 a ostatni iluminanty skupiny D jsou
vsechno normy bile bavy. D65 se blizi beznemu dennimu svetlu, v
tiskarske praxi se pouziva D50, ...
-
Gamut - cyan se oznacuje jako azurova
-
ICC - Prakticka situace je mirne zavadejici,
pripadalo by mi, ze nejvetsim problemem jsou ruzne barvy RGB senzoru.
Ve skutecnosti je nejvetsim problemem ruzna odezva danych senzoru,
zjednodusene popisovana jako gama korekce nebo narust bodu (dot gain).
Viz napr. C. Poynton: Digital Video and HDTV, pripadne R. W. G. Hunt:
Reproduction of Colour.
-
CIEXYZ a CIELab nejsou synonyma, veta mi
pripada formulovana tak, jako by byla.
-
Prevod mezi prostory vstup -> PCS -> vystup by
byl spis zdlouhavy nez ze by pri nem dochazelo k degradaci kvality.
Staci si zkusit vzit obrazek v RGB, pomoci Photoshopu prevest do Lab,
zpet do RGB, ..., takhle asi 50x. Ke ztrate kvality nedojde, vznikly
sum je mensi nez puvodni sum v obrazku. Bohuzel, literatura o ICC se
podobnymi chatrnymi uvahami o kvalite jen hemzi. Napriklad cela
diskuse okolo snimani do 8bitoveho versus 16bitoveho RGB pro potreby
fotografie je o nicem. Zatim nikdo nepredvedl obrazek, na kterem by se
8 bitu ve slozce navic alespon trochu projevilo, a to i pro ucely
barevnych korekci.
-
RGB model - RGB reprezentace 18% sede barvy
zavisi na gama korekci. Pro sRGB to asi bude (127,127,127), pro
Macintosh to bude jinak. Obdobne, problem neni ani tak s barvou
luminoforu jako s prenosovou charakteristikou.
-
CMYK model - Misenim CMY cernou nikdy
nedostaneme, vzdycky to bude spinava hneda barva. Proto se pouziva
navic cerna barva. Cerna se pouziva take kvuli kompenzaci nesoutisku (tenka
cerna cara by se diky nepresnostem v tisku jevila jako duhova
azurovo-purpurovo-zluta). Navic se cerna pouziva kvuli zvyseni denzity
obrazu. "Setreni inkoustem" je v principu spravne, nejde ale ani tak o
setreni penez, ale o to, ze pri velkem mnozstvi barvy uz papir nesaje,
muchla se, tisk se rozmazava, barva neschne.
-
JPG soubory byvaji zdaleka nejcasteji ulozeny
v barevnem formatu YCbCr. Dekoder i koder to vsak implicitne
predpokladaji a proto se uzivateli zda, ze je obrazek v RGB.
-
Jinak k problematice ICC *velmi* doporucuji
clanky Dana Margulise (casopis Electronic Publishing, neco se da najit
i na internetu) a zejmena jeho knihu Color Correction. Je to pohled z
druhe strany, Margulis ICC kritizuje a velmi dobre zduvodnuje, proc je
pro kvalitni CMYK vystup ICC nepouzitelny. (Lepe receno dava a bude
davat prumerne vysledky).
S pozdravem,
Petr Lobaz, 29.6.2005 |
