Rychlá navigace

Základní vlastnosti objektivů

 Typy objektivů

 Ohnisková vzdálenost, zoom

 Světelnost

 Rychlost ostření

 Průměr závitu na filtr

 Otáčí se přední člen?

 Měřítko pro makro

 Min. zaostřovací vzdálenost

 Stabilizátor obrazu

 Účel objektivu

 Crop faktor

 Perspektiva

 Ostrost a kontrast/MTF

Potíže objektivů

 Chromatická vada-aberace

 Reflexe v protisvětle

 Sférické zkreslení

 Vinětace

 Špatně rozostřené pozadí

 Konstrukce

 Elektrická kompatibilita

Výrobci a jejich zkratky

Komentáře čtenářů

          podle čeho vybrat objektiv

S výběrem objektivů je to jako s autem. Které je nejlepší? Někdo váhá mezi Fabií a Oplem Corsa, někdo váhá mezi BMW a Porsche, někdo nedá dopustit na off-road. Klíčová otázka je - kde budete jezdit a co vozit (regulérní odpověď je, že slečny a proto potřebujete Porsche...) - aneb co, jak a proč budete fotografovat? Nároky na objektiv při focení na výstavu fotografií  (každá o velikosti 1x2 m) budou jiné než při focení na obálku časopisu A4 nebo při focení do rodinného alba 10x15 cm nebo dokonce při prohlížení na VGA monitoru 800x600 bodů!

Megapřehled všech zoom objektivů pro DSLR Canon

Průvodce objektivy Canon EOS

Pro pořízení takových dynamických snímků zvířat (stejně jako na fotky sportu atp.) jsou potřeba světelné, kvalitní a rychlé teleobjektivy. Bohužel právě ty patří mezi nejdražší. Canon EOS 10D, 1/1250sec, f/3.5, ISO200, vynikající objektiv Sigma AF 70-200mm f/2.8 EX APO IF HSM, ohnisko 200mm.

Protože řešíme objektivy k cca 6 megapixelové digitální zrcadlovce (cca 2000x3000 bodů), tak při rozlišení tisku 300dpi je to maximální velikost fotky 7x10 palců, tj. cca 17x25 cm, tj. přibližně do formátu A4. Ne že by nešla udělat větší fotka - na řadu aplikací je i tisk 150dpi dost - což dá fotku A3 - ale potom zase už klesají nároky na objektiv atp. Kdesi jsem četl (a souhlasím), že i nejlevnější objektivy splní nároky na fotky 10x15cm, značkové byť nejlevnější objektivy snesou 13x18 cm a střední a vyšší třída objektivů 30x40 cm a více.

Poslední argument (abyste to s výběrem zase moc nepřeháněli) je JPEG. K čemu je platný super objektiv, když ukládáte fotky na kartu jako JPEG s menší kvalitou (vyšší kompresí) - abyste ušetřili místo a mohli fotek udělat hodně! Když už tak alespoň JPEG High nebo samozřejmě RAW. Proto používám výhradně JPEG High, pro velmi náročné snímky RAW.

  Základní vlastnosti objektivů

 
Typy objektivů

Z hlediska ohniskové vzdálenosti lze rozdělit objektivy na:

• Rybí oka (8mm) – extrémně širokoúhlé s úmyslnou deformací perspektivy è

• Širokoúhlé (10-30mm) – interiéry, architektura, krajina, reportáž

• Střední ohniska (30-100mm) – přirozené zobrazení, portrét

• Teleobjektivy (100-300mm) – portrét, reportáž, krajina

• Silné teleobjektivy (>300mm) – příroda, sport

• Telekonvertory – násobí ohnisko 1.4x, 2x, 3x

• Makroobjektivy – měřítko 1:1, liší se minimální zaostřovací vzdáleností

• Tilt-Shift – architektura (korekce „flašky“)

• Mirror – silné teleobjektivy konstruované na principu hvězdářského dalekohledu

Ohnisková vzdálenost, zoom

Zoom neboli změna ohniska objektivu definuje výřez scény, kterou budeme zaznamenávat. Změna zoomu nemění perspektivu - viz dále. Taky bych si přál skvělý objektiv 12-300mm f/2. Z fyzikálního hlediska to ale nemožné. Takže se smiřme s tím, že nejkvalitnější a nejsvětelnější jsou pevné objektivy, potom zoomy s krátkým rozsahem (3-5x) a nejhůř na tom jsou zoomy s velkým rozsahem (>5x). Naprosto ale rozumím a z vlastní praxe znám situace, kdy výměna objektivů je obtížná a obtěžující (reportáže, sport, ...). Takže zoom je móóc dobrá a výhodná věc, někdy i (trochu) na úkor kvality.

Světelnost

Světelnost neboli minimální clonové číslo neboli maximálně otevřená clona je podle mě jeden z klíčových parametrů každého objektivu. Světla je prostě pořád málo, prodlužovat expoziční čas často nejde (hrozí rozhýbání) a zvyšování ISO citlivosti dramaticky zhoršuje kvalitu fotky. Zde bych osobně volil kompromis světelnost versus cena, kterou jste ochotni zaplatit. Vemte též v úvahu, že světelné objektivy mají vždy velký průměr čoček a tím jsou těžké a mají velké průměry závitů pro filtry.

Rychlost ostření

Možná s tím někdo nebude souhlasit, ale podle mě další klíčový parametr. Ať fotíte cokoliv, pořád se to hýbe (snad mimo krajiny). Mít "vždy dobře a rychle zaostřeno" má podle mě vysokou hodnotu. Proto doporučuji USM (Canon) nebo HSM (Sigma) nebo SWM (Nikon) = rychlé ultrazvukové ostřící motory. Navíc tyto objektivy jsou většinou (není to ale pravidlo) konstruovány tak, že ostřící kroužek se otáčí nezávisle na ostření motorovém. Takže se s motorem neperete, ale doostřujete zcela volně. Moc příjemné! Pro srovnání - některé obyčejné objektivy jsou shopné přeostřovat z jednoho konce na druhý (vždy jste na druhém konci!) až 3 vteřiny! USM/HSM/SWM to má hotové za desetiny... Také platí pravidlo, že čím delší ohniskovou vzdáleností fotíte, tím pomaleji se zaostřuje. Proto nároky na rychlost ostřícího motoru prudce stoupají u ohnisek nad cca 100mm (teleobjektivy).

U některých objektivů, zejména širokoúhlých, se používá tzv. želatinový filtr, který se zasouvá do drážky na výstupní straně objektivu uvnitř bajonetu. Je to bohužel ale velmi neprakticé. Drop-in je systém fotografických filtrů, který se používá především u pevných objektivů delších ohnisek. Filtr je umístěn v objímce (držáku) a zasouvá se shora do schránky v objektivu, v části bližší tělu fotoaparátu. Do držáku lze umístit až tři filtry. Samostatně je konstruován polarizační filtr, kterým lze otáčet bez vyjmutí z objímky. Step-up ring (česky asi redukce) je kovový kroužek, který má 2 různé průměry závitu - jedním se šroubuje na objektiv (např. 58mm) a na druhý se šroubuje filtr (třeba 77mm). Umožní tak použít větší filtr na menší průměr objektivu. Step-down ring je totéž, ale na větší objektiv (třeba 77mm) se použije menší filtr (třeba 72mm). Za normálních okolností by to samozřejmě vinětovalo, ale díky menším čipům digitálních zrcadlovek se to dá použít. Řešením filtrů by mohl být systém Cokin, kde se mění jen držák a filtry zůstávají stejné. Mě se to ale moc neosvědčilo. Na běžnou reportážní práci je to strašně zranitelné a jsou problémy s protisvětlem.

Průměr závitu na filtr To není nevýhoda, ničemu to nevadí, ale je to o ceně - ne objektivů ale filtrů. Různé objektivy mají totiž různé přední průměry na filtry. Běžná řada průměrů je: 37-43-46-49-52-55-58-62- -67-72-77-82-86-95 mm Minimálně budete potřebovat UV filtr pro ochranu objektivu (i když vlastní efekt UV filru je u digitálů zbytečný - zvládne to vestavěný RGB filtr před sensorem) ale hlavně polarizační filtr. Mají-li všechny Vaše objektivy stejný průměr závitu, můžete mít na všechny jeden polarizační a jeden UV filtr. Mají-li ale Vaše objektivy různé průměry závitu, budete potřebovat víc filtrů. A polarizační filtr např. Hoya 49mm stojí 1.250,- Kč, kdežto 82mm už 6.600,- Kč! Chcete-li ale světelný objektiv, musí mít velký průměr čočky a tudíž i velký průměr filtru (vysvětlení viz článek Porozumění správné expozici). Otáčí se přední člen? Není to tragédie ale když se neotáčí, je to moc příjemné. Proč? Protože máte-li nasazen polarizační nebo přechodový filtr, tak kdykoliv foťák přeostří (a to dělá pořád) otočí se vám i filtr a tím se polarizační nebo přechodový efekt změní. Dá se to samozřejmě nějak obejít (ostříte ručně, držíte filtry atp.) ale je to těžkopádné. Nemluvě o reportáži, kde je to nemožné. To už je pak lepší fotit bez filtrů. Měřítko pro makro Když fotíte třeba 1 cm velkou vosu největším zvětšením jaké objektiv umí - většinou v nějakém "macro" režimu - jak velký bude obraz vosy na filmu/chipu (nikoliv na fotce)? Jestli také 1 cm, pak je to měřítko objektivu 1:1. Obvykle běžné objektivy umí měřítka 1:2 (0.5) až 1:4 (0.25) a to znamená, že vosa bude na filmu 2x až 4x menší. Měřítko 1:1 umí většinou jen specializované macro objektivy. Ale i u normálních objektivů lze zvětšení vosy na filmu řešit mezikroužky.

 
Minimální zaostřovací vzdálenost

Jak blízko může objekt být, aby objektiv ještě dokázal zaostřit. U DSLR se měří vždy od roviny filmu nebo čipu, u kompaktů a SLR-like většinou od přední čočky objektivu. Důležité pro detailní fotografii a makrofotografii.

Stabilizátor obrazu

Obrazový stabilizátor dokáze částečně potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotoaparátu v ruce. Nikoliv vlivem pohybu objektu! Takže můžete z ruky fotit cca o 2 expoziční časy delším časem než normálně. U focení z ruky platí "zásada", že se udrží cca převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti (u 200mm objektivu je to 1/200s atp). Na DSLR je ale ještě nutné ohniskovou vzdálenost násobit crop faktorem! Když se člověk soustředí a dává si pozor, udrží ale mnohem delší čas. Řešením je samozřejmě stativ, který zase ale snižuje pohotovost nasměrování foťáku na záběr. Mě se osvědčilo obyčejné koště které postavím přede mě a jednou rukou přitáhnu foťák k jeho násadě. Je to operativní, slušně stabilizující, mobilní, najdete ho všude a v neposlední řadě když ho odložíte tak ho nikdo neukradne. Je to levný stabilizátor obrazu... Více o stabilizátorech obrazu Canon najdete v článku Průvodce objektivy Canon EOS.

Účel objektivu

Jednotlivé druhy fotografií mají různé nároky na objektivy. Často se také vyrábějí speciální objektivy pro nějaké účely:

• Krajina - vysoké nároky na ostrost, kontrast, nízkou aberaci a reflexy v protisvětle. Často potřeba vysokého clonového čísla a měkce rozostřeného pozadí. Naopak nevadí absence zoomu, nízká světelnost, pomalé ostření a vysoká hmotnost.

• Portrét a akt - naopak měkce kreslící objektivy, nízké nároky na ostrost a kontrast (neplatí u portrétů starých lidí), často potřeba vyšší světelnosti a měkce rozostřeného pozadí

• Architektura - podobné jako u krajiny, navíc vysoké nároky na nízké sférické zkreslení a vinětaci. Specializované shift objektivy umožňují odstanit kácení linií při snímání budov zespoda. To ale lze udělat i ve PhotoShopu.

• Sport a zvířata - typicky silné teleobjektivy s potřebou vysoké světelnosti, rychlého ostření, případně stabilizací obrazu

• Makro - vysoké nároky na minimální zaostřovací vzdálenost, měřítko (1:1) a měkce rozostřeného pozadí

• Reportáž - široký rozsah zoomu (nevíte co bude), rychlé ostření, vysoká světelnost

Crop faktor

DSLR střední třídy používají velikost senzoru blízkou APS-C formátu o velikosti úhlopříčky cca 1.5x (Nikon, Fuji, Pentax) až 1.7x (Sigma) menší než klasický 35mm kinofilm. Co se potom děje s objektivem konstruovaným na klasický kinofilm ale nasazeným na DSLR?

35mm film vidí z obrazového pole objektivu obdélníkovou scénu, kde je zajištěna "přijatelná" kresba. Logicky je vinětace a rozostření kresby v rozích nejhorší, protože rohy jsou nejblíž okraji obrazového pole objektivu. Menší senzor na typické DSLR zaznamená menší obdélník zcela ekvivalentní tomu, jako bychom film ostříhli na rozměr senzoru nůžkami. Vinětace a rozostření kresby objektivu se projeví méně, protože obdélník je dále od kraje obrazového pole. Obraz se tak jeví cca 1,5x více zvětšený (více přiblížený, více "tele").

Obraz z DSLR tedy vypadá jako kdybychom na filmovou zrcadlovku nasadili objektiv s cca 1,5x delší ohniskovou vzdáleností. Koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti (Crop Faktor, Magnification Factor, Focal Length Multiplier atd) má stejnou hodnotu, jako poměr úhlopříčky filmu k úhlopříčce senzoru DSLR.

Perspektiva

Kolem zobrazení perspektivy panuje mýtus, že ohnisková vzdálenost mění perspektivu. Pravda však je, že zobrazení perspektivy závisí pouze na snímací vzdálenosti! Jinými slovy - všechny objektivy mají stejné zobrazení perspektivy - 300mm teleobjektiv i 20mm širokáč, pokud je snímáno ze stejného místa a při zanedbání vad objektivů. Perspektiva je ovlivněna pouze relativními vzdálenostmi mezi snímanými objekty a fotoaparátem. Vše co mění ohnisková vzdálenost je pouze výřez scény (snímací úhel) a hloubka ostrosti.

Chcete-li si tento údaj ověřit, udělejte si jednoduchý pokus:

1. Vyfoťte ze stativu (ze stejného místa) tutéž scénu dvěma různými objektivy (v našem případě 31mm a 100mm). Exponujte stejnými hodnotami.

2. Na obrázku pořízeném širším objektivem (zde 31mm) vyřízněte část scény, která přesně odpovídá celé scéně pořízené delším objektivem (zde 100mm).

3. Oba obrazy porovnejte.

Pokud zanedbáme nedostatky objektivů, oba obrazy budou z hlediska perspektivy naprosto stejné a tudíž změna ohniskové vzdálenosti cca 1,5x na DSLR se na perspektivě nijak neprojeví!

Ohnisková vzdálenost objektivu (zoom) nemění perspektivu zobrazení! klikněte na větší obrázek
Obrázek sejmutý ze stavivu objektivem 19mm*1.6=30mm	Obrázek sejmutý ze stejného stavivu objektivem 100mm*1.6=160mm	Montáž obou obrázků dohromady. Perspektiva obou objektivů je zcela shodná!

Ostrost a kontrast neboli MTF

K objektivnímu vyjádření vlastností objektivů se užívá tzv. MTF křivka. Tato zkratka znamená "Modulation Transfer Function" čili "přenosová funkce modulace". Čárový zkušební obrazec (mřížka z černých a bílých čar) se zobrazí testovaným objektivem a měří se kontrast výsledného obrazu. Je-li kontrast stejný jako u předlohy, je hodnota rovna 1. Je-li kontrast poloviční, je výsledek 0,5. Nulový kontrast znamená, že místo obrazce je zobrazena pouze šedá plocha.

Vodorovná osa grafu udává diagonální vzdálenost od středu kinofilmového políčka 24x36mm do jeho rohu (tj. 0 až 21,5mm). Svislá osa udává kontrast 0 (už to vůbec nekreslí) až 1 (beze změny přeneseno). V každém bodě od středu do rohu se měří 4 údaje (metodika Canon):

• přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry kolmo na úhlopříčku (tzv. sagittal lines)

• přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou (tzv. meridional lines)

• to samé ale pro 30 čar na milimetr

Jako příklad lze uvést MTF grafy objektivu Canon EF 28-105mm f/3.5-4.5 II USM. Na amerických www stánkách Canonu můžete najít MTF grafy všech aktuálně vyráběných objektivů Canon a vysvětlení MTF grafů můžete najít zde MTF chart - how to read. MTF charakteristiky ostatních objektivů - Sigma, Tamron, Tokina ale i dalších najdete zde.   Clona f/8, 10 čar/mm (kontrast), čáry rovnoběžně s úhlopříčkou - - - Clona f/8, 10 čar/mm (kontrast), čáry kolmo na úhlopříčku Clona f/3,5-4,5, 10 čar/mm (kontrast), čáry rovnoběžně s úhlopříčkou - - - Clona f/3,5-4,5, 10 čar/mm (kontrast), čáry kolmo na úhlopříčku Clona f/8, 30 čar/mm (ostrost), čáry rovnoběžně s úhlopříčkou - - - - Clona f/8, 30 čar/mm (ostrost), čáry kolmo na úhlopříčku Clona f/3,5-4,5, 30 čar/mm (ostrost), čáry rovnoběžně s úhlopříčkou - - - - Clona f/3,5-4,5, 30 čar/mm (ostrost), čáry kolmo na úhlopříčku

Optické vady jsou méně patrné v centru obrazu a projevují se hlavně v krajních polohách (proto křivky většinou zleva doprava klesají). Nejdůležitější část obrazu, kde očekáváme nejostřejší kresbu, je od 0 do 15mm od středu. Protože DSLR střední třídy mají menší chip než je kinofilm a půlka jejich úhlopříčky je kolem 14mm tak chyby objektivu za 14mm nejsou podstatné! Naopak ale chyby objektivu do 14mm se zdůrazňují. Dalším důležitým parametrem je směr čar zkušebního obrazce, které jsou na grafu reprezentovány plnou a přerušovanou čarou. Jsou–li tyto křivky příliš daleko od sebe (rozevírají se), indikuje to astigmatickou vadu objektivu a výsledný obraz je rozmazaný. Proč se měří 10 čar/mm a 30 čar na mm? Je v tom takový rozdíl? Je. Přenos čar při hustotě 10 čar/mm se nazývá kontrastem (je v tom trochu zmatek - neplést s normálním kontrastem) a přenos čar při hustotě 30 čar/mm se nazývá ostrost. Kupodivu objektivy s dobrým kontrastem se subjektivně zdají "ostřejší" než objektivy s ostrou kresbou, ale horším kontrastem. Přirozeně kvalitní objektivy jsou obvykle jak kontrastní, tak ostré. Odchylky o cca 10 % se ale obtížně rozpoznávají. No a aby toho nebylo dost, graf je potřeba prostudovat pro různé clony, MTF se totiž cloněním mění. Obvykle se uvádí grafy pro minimální clonové číslo (např. f/2,8) a pro f/8 a u zoom objektivů pro různé ohniskové vzdálenosti (obvykle obě krajové hodnoty). Závěr? Je zajímavé to vědět, je zajímavé to prostudovat ale stejně vám to v praxi při rozhodování asi moc nepomůže...

  Potíže objektivů

 
Aberace (chromatická neboli barevná vada)

Aberace vzniká nestejným lomem světelných paprsků různé vlnové délky (barvy) na čočce objektivu. Aberace se projevuje fialovou, někdy zelenou konturou na přechodech mezi vysokým jasem a stínem. Různé objektivy jsou k aberaci různě náchylné a projevuje se zejména v okrajových částech snímku. Aberace se nedá v PC kompenzovat, dá se ale potlačit. Více viz DigiNeff tady a tady.

Ukázka aberace (chromatické vady), která se projeví fialovými konturami na hranách s velkým kontrastem. Žádný objektiv není proti aberaci 100% odolný. Toto je ukázka aberace na objektivu Canon EF 24-70mm f/2.8L USM (cca 50.000,- Kč) při cloně f/2.8 a ohnisku 70mm. Testovací podmínky jsou ale extrémně náročné a aberace minimální!

Reflexe v protisvětle

Jedním z parametrů objektivů je odolnost na protisvětlo. Objektivy se brání různými antireflexními vrstvami a samozřejmě konstrukcí. Protisvětlo totiž způsobuje v obraze nepěkné skvrny a paprsky (viz ukázky) a může znehodnotit jinak i pěknou fotku. Zatímco skrvny a paprsky v hledáčku obvykle vidíte, zvlášť zákeřné je plošné protisvětlo, které vnikne do objektivu a až po sklopení zrcátka a odrazem od sensoru dokoná dílo zkázy. Výsledkem je plošně znehodnocený obraz, ztráta kontrastu a fotka vypadá jako v mlze. Reflexím na protisvětlo se lze bránit použitím sluneční clony, dodatečným zacloněním světla rukou nebo předměty a samozřejmě volbou stanoviště. Tady je potřeba též varovat před filtry. I ty zvyšují nebezpečí reflexí a zvlášť problematická je konstrukce Cokin, která v podstatě vylučuje použití sluneční clony. Reflexy protisvětla se nedají v PC odstranit.

Sférické zkreslení (poduška, soudek)

Jedná se o vadu přenosu přímek. Vada bývá větší při krátkých (širokoúhlých) ohniskových vzdálenostech. Objektivy typu Fish Eye (rybí oko) se jim naopak nebrání a vzniká tím zajímavé prostorové zkreslení. U klasických objektivů je to ale na závadu. Sférické zkreslení se dá v PC částečně korigovat.

Vinětace

Vinětace je horší přenos světla v rozích. Projevuje se plynulým ztmavením obrazu blízko rohů. Vada bývá větší při krátkých (širokoúhlých) ohniskových vzdálenostech. Vinětace se dá v PC kompenzovat ale je to poměrně pracné. 

Špatně rozostřené pozadí (bokeh)

Pro způsob jakým se rozostří pozadí mimo hloubku ostrosti se v zahraniční literatuře vžil termín "bokeh". Některé objektivy místo příjemně, plynule a měkce rozostřeného pozadí vytvoří ošklivé fleky. Je to dáno konstrukcí clony, zejména její tloušťkou a počtem jejích lamel. Více o bokeh najdete zde (anglicky).

Konstrukce

Aneb kompromisy mechanické konstrukce. Je bajonet kovový? Pohybují se všechny ovládací prvky bez vůle a mají stejnoměrný "sametový" chod v celém pracovním rozsahu? U zoomů - nedochází při svislé poloze k samovolnému posuvu? Je objektiv těžký, velký, snadno zranitelný? Jak je prachotěsný?

Elektrická kompatibilita

Fotoaparát si s objektivem "povídá" - ovládá jeho motory ostření a clonu a naopak dostává od objektivu řadu informací (např. o zoomu - dokladem toho je informace o ohniskové vzdálenosti v EXIFu). Komunikace mezi objektivem a foťákem je sice pro různé výrobce standardizována ale znáte to... Znám případy, kdy třeba starší objektiv Sigma nefungoval na Canon EOS 10D. Vyžadovalo to malou elektrickou úpravu objektivu v servisu. Takže - pozor při nákupu zejména starších objektivů a hlavně pečlivě všechny funkce vyzkoušet!

Výrobci a jejich zkratky

Já vím v ČR o 5 značkách, které mají objektivy kompatibilní s DSLR Canon. Jsou to:

• Canon
  Canon - uvádím i jejich odkaz, protože webové stránky Canonu CZ nejsou tak podrobné. Najdete tam o každém objektivu podrobné technické informace včetně MTF charakteristik a užitečný slovník (Glossary).

• Sigma - dovozce Hama
  Sigma

• Tokina
  Tokina

• Tamron
  Tamron

• Voigtlander - pokud vím stránky Voigtlanderu v češtině neexistují, prodává je např. AZ Foto

Různí výrobci u svých objektivů používají různé zkratky:

  Komentáře čtenářů

Dobry den, gratuluji, vynikajici stranky. Musim rict, ze fotim rovnez dlouho pres 15 roku a i kdyz jsou treba shrnutim mne znamych faktu, je velice prijemne si je procitat. Klobouk dolu, pro zacatecnika i pokrocilejsiho fotografa baziciho po souhrnnych informacich to musi byt primo studnice.

V nekolika vecech bych treba i polemizoval :), ale co mi pripada opravdu (snad) prinosne je korekce tvrzeni z clanku o objektivech a jejich vadach, ze totiz chr. aberaci nelze v pc odstranit. Predpoklada to mit k dispozici raw a pouzit Adobe konvertor Camera raw ve verzi na urovni Photoshopu CS II nebo vyssi, ktera primo umoznuje korekci aberace pomoci nepatrne zmeny velikosti zobrazeni kreslenych jednotlivymi slozkami svetla. Pokud zustanou jeste nejake zbytky, je to asi tim, ze zaostreni ruznych spekter na ruzne roviny opravdu kompenzovat nelze, nicmene vysledky jsou slusne az vynikajici. Zel je na kazdem ohnisku zoomu aberace jina, takze do davkovych prevodu se na nastavit pouze jakysi prumer, ale i tak je to uzitecny nastroj, nektere obrazy porizene horsimi skly, jako kamaradovou A1, se cele krasne proostri. Podobnou funkci, i kdyz ne konfigurovatelnou ma tusim plugin Bibble.

Hodne uspechu, Ivos Filka, 14.7.2005