Rychlá navigace

První selekce fotek

Pojmenování a třídění

Počet bodů x rozměr x dpi

Základní úpravy

  Vyrovnání kontrastu

  Ořez

  Horizont/svislice

  Korekce zkreslení "flaška"

  Základní retuš

  Jasové korekce

    Metody zesvětlování

    Gamma

    Gamma a barvy

    Ztmavení pomocí vrstvy

    Ztmavení s gradientem

  Zvýšení/snížení kontrastu

  Barevné korekce

  Doostření

    Filtr Unsharp Mask

  Příprava pro tisk

 

          Praxe při zpracování fotografií - I.

Málokdy je fotografie zcela hotová již na kartě. Větší či menší úpravy jsou většinou nutné, nemluvě o přípravě fotografií pro tisk. Tento článek popisuje základní úpravy fotografii, které se většinou provádí u každého obrázku. Na trhu je velké množství programů pro editaci fotografií - od těch nejjednoduších až po Photoshop. Protože Photoshop se stal v posledních letech de facto standardem, jsou ukázky úprav popsány na něm, ale věřím, že po pochopení principu nebude problém nalézt odpovídající postupy i u jiných programů.

U takovýchto fotografií je potřeba mít již na scéně v hlavě cílový záměr snímku a výsledku potom dosáhnout jednak optickou cestou (expozice, parametry obrazu, filtry atp.) a jednak výslednou úpravou ve Photoshopu. Canon EOS 10D, 1sec, f/22, ISO100, 28mm, filtry, RAW

  První selekce fotek

Tady není asi co radit. Snad jen - bez milosti vyhazujte fotky, které jsou o ničem nebo které neodpovídají kvalitou. Z 10 fotek na stejné téma vyberte 2 nejlepší a ostatní smažte. Stejně nebudete mít čas je dále upravovat a stejně se nikdo na stejné fotky nebude chtít dívat. Jsou samozřejmě výjimky u fotek, které byste normálně vyhodili, ale z nějakého důvodu pro Vás mají velkou hodnotu. Selekci fotek nechte pár dní "uležet" (jde-li to) - s odstupem několika dní se na ně budete dívat objektivněji.

Pokud máte ambice tvořit kreativní nebo reklamní fotky, musíte si setsakramentsky rozmyslet, které, jak a v jakém pořadí budete presentovat. Musí to být ty "nejlepší", musí být bez chyb a 100% vyladěné. Nezřídka kdy se stává, že ze 100 pořízených fotek ukážete klientovi 10 a on si vybere 1, která potom bude použita (otištěna). U kreativní fotografie je to podobné - prezentací 50 podobných fotek neudržíte pozornost, ztratíte dynamiku a publikum unavíte a otrávíte. Méně je někdy zkrátka více...

Není nic špatného na tom nafotit třeba 1000 digitálních fotek, když se učíte něco fotit (děláme to všichni skoro každý den). Není nic špatného na tom nafotit třeba 1000 fotek, když chcete mít svého psa ve výskoku jak chytá balónek. Není nic špatného na tom si dokumentovat den po dni třeba 1000 fotkami postupující stavbu nebo dospívání své dcery. Co je ale bezpodmínečně nutné je nepovedené fotky mazat, zbylé rozumně třídit, archivovat, zpracovávat, připravovat k prezentaci a tisknout. Jinak se chytíte do výše uvedené digitální pasti, která vede k inflaci JPG souborů typu "můj opilý kamarád 1000x jinak".

A aby jste na uvedené třídění, archivaci, zpracování, připravu k prezentaci a tisk měli čas, musíte třeba z dovolené (po selekci a vymazání) přivézt ne 3000 fotek, ale 300 a to těch správných! A o tom to je.... A právě některé tipy a triky jak potom dále s těmi 300 správnými pracovat najdete v tomto článku.

Já na prohlížení fotek používam program ACDSee, který do verse 3 byl zdarma (jednou za 90 dní musíte stáhnout z internetu nové reklamy) a který je snad stále ještě na různých CD a na internetu ke stažení. Když posuzuji kvalitu fotek, posuzuji je ve 100% zvětšení (1 pixel obrazovky = 1 pixel fotky). Vyhazuji nezaostřené, zašuměné atp. Následně ve zvětšení "Best fit" (fotka se celá vejde na obrazovku) posuzuji kompozici a obsah. Fotky o ničem, případně typu 100x jinak mažu. Ty co zbydou už mi stojí za námahu s dalšími kroky. I s tímto "tvrdým" postupem mám dnes v archivu již přes 30.000 fotek...

Skvělou variantou k ACDSee je Zoner Media Explorer. Je česky, umí spoustu užitečných věcí s obrázky, stále se vyvíjí a není drahý.

  Pojmenování a třídění

Zaveďte si nějaký systém pojmenovávání a zatřiďování fotek. Já nepoužívím žádný digitální archiv ani katalog, používám obyčejný Total Commander. Fotkám dávám jména a zatřiďuji je do obyčejných složek (adresářů). K odlišení fotek jednoho námětu používám čísla - např. "Bangkok paláce 01.jpg", "Bangkok paláce 02.jpg" atp. Přejmenovat několik souborů a automaticky je očíslovat umí jak Total Commander tak ACDSee. Z praxe ale vím, že každému vyhovuje jiný systém, takže si zvolte svůj.

  Počet bodů x rozměr x dpi

Pro úpravu fotografií je klíčové porozumět vztahům mezi počtem bodů fotky (v pixelech), velikostí fotky (v cm) a dpi (pixelů na palec, 1 palec=2.54cm). Máme-li fotografii o vodorovném počtu bodů 3000 pixelů a požadujeme-li rozlišení tisku 300 dpi, velikost fotografie bude 3000 / 300 = 10 palců = 25,4cm. Stejně se postupuje i pro svislý rozměr.

Z logiky věci plyne, že 3 veličiny (počet bodů - dpi - rozměr) jsou spolu svázány a vždy je možné zadat pouze 2. Ta třetí prostě vyjde výpočtem. Dpi přitom musí být stejné ve vodorovném i svislém směru.

  dpi = počet bodů  / rozměr v cm * 2.54
  rozměr v cm = počet bodů / dpi * 2.54
  počet bodů = rozměr v cm * dpi / 2.54

Photoshop má na změnu rozlišení následující okno, kterým řeší všechny myslitelné situace:

Pokud není zaškrnuta volby Resample Image (Převzorkovat obraz), Photoshop nedovolí měnit počet bodů fotky (fotka zůstane beze změny) a mění se pouze rozměr v cm a dpi (Resolution). Změníme-li jedno, Photoshop ihned přepočítá to druhé. Přitom dpi a rozměr v cm jsou jen čísla zapsaná kdesi uvnitř JPG souboru. Důležité je, že fotografie se jinak nezmění - její počet bodů zůstane beze změny.

Pokud je zaškrnuta volby Resample Image (Převzorkovat obraz), Photoshop dovolí měnit i počet bodů fotky (Pixel Dimension). Můžeme tedy zadat jakékoliv 2 hodnoty ze sady:
 1. Počet bodů (Pixel Dimension)
 2. Rozměr v cm (Document Size)
 3. Dpi (Resolution)
a Photoshop okamžitě dopočítá třetí. Pokud je zaškrtnuta volba Udržovat proporce (Constrain Proportions), Photoshop automaticky udržuje stále stejný poměr stran X a Y.

Pokud se ve finále mění počet bodů fotografie (dělá se převzorkování - Resampling), je možné zvolit matematickou metodu použitou pro převzorkování. Nejkvalitnější je Bicubic, další volby jsou Bilinear a Nejbližší soused (Nearest Neighbor). pro fotografie vždy používejte Bicubic!

 
  Základní úpravy ve Photoshopu

I když digitální fotografie svádí ke značným úpravám fotografií v počítači (Photoshop je opravdu mocný nástroj) nejsem příznivcem silného zasahování do kreativní fotografie. Pokud se nejedná vysloveně o počítačovou grafiku či koláž, úpravy by se měly omezit na základní ořez, tonální či barevné úpravy, retuš a samozřejmě nezbytné změny rozlišení, doostření atp. Ctím zásadu, že ve Photoshopu by se nemělo dělat více než tolik, kolik se zvládne použitím filtrů při expozici nebo různých triků při zvětšování klasických barevných negativů. Včetně tisku se tak vlastně jedná o tvorbu "digitálních positivů".

Zde uvedené úpravy ve Photoshopu předpokládají základní znalost práce v programu Photoshop - verse 6, 7 nebo 8 (CE) nebo CS, případně ve Photoshop Elements. Není to výukový kurz, ale zdroj inspirace mnou nejpoužívanějších triků a tipů pro vlastní experimentování. Řadu dalších běžných nebo naopak zcela specifických postupů (např. na odstranění červených očí atd.) najdete například zde.

Upozornění !

Ukázky úprav fotografií v tomto článku jsou někdy přehnané, aby vyniklo působení popisovaných efektů. V reálném případě by aplikace efektů byla prováděna "s citem".

 
Vyrovnání kontrastu - Auto Contrast

Úpravu skoro každé fotografie začínám aplikací funkce Auto Contrast (Kontrast automaticky) (Alt+Shft+Ctrl+L). Tato funkce nemění barevné podání ani rozložení jasů v obraze, ale pouze roztáhne RGB kanály na celý jejich rozsah. Další podrobnosti lze najít v článku Histogram a jeho praktické použití a Dynamický rozsah (konstrast) scény.

Čím více se fotografie po aplikaci funkce Auto Contrast změní, tím méně přesně byla exponována (byla podexponována nebo přeexponována). Oboje je bohužel špatně. Podexpozice snímku a jeho následné zesvětlování vede k dramatickému růstu šumu zejména v tmavých oblastech. Přeexpozice tolik nevadí, pokud ale nemá snímek přepaly. Ty jsou katastrofa. Pěkný článek na toto téma (anglicky) je na Internetu pod názvem Expose (to the) Right.

Funkce Auto Contrast (Kontrast automaticky) (Alt+Shft+Ctrl+L)

Funkce Auto Contrast (Kontrast automaticky) (Alt+Shft+Ctrl+L) funguje následovně:

  • Najde se vlevo na histogramu nejtmavší kanál (v našem příkladě zelený-G) a natáhne se jako by byl z gumy tak, aby se právě dotýkal levé hrany histogramu
  • Společně s G se natáhnou i kanály R a B o stejnou hodnotu jako G, tudíž se nebudou dotýkal levé hrany histogramu
  • Totéž se provede vpravo s nejsvětlejším kanálem (v našem příkladě modrým-B) a opět o stejnou hodnotu jako B se natáhnou i kanály R a G

Auto Contrast (Kontrast automaticky) (Alt+Shft+Ctrl+L) zařídí, že je bezezbytku využito celé pole histogramu, žádný kanál nebude přeexponován a protože se všechny kanály natahují vždy o stejnou hodnotu, tak se nijak nezmění barvy.

 
Ořez (Crop)

Ořez je základním nástrojem a odpovídá ořezu při zvětšování případně ořezu provedeném již na hotové fotografii nůžkami. Pro volbu správného ořezu platí zejména pravidla kompozice obrazu uvedené v článku Tipy a triky pro pěkné fotografie. Je třeba si ale uvědomit, že ořezem přicházíte o pixely obrazu a tím o rozlišení!

Před Po
Středová kompozice, bez dynamiky - bylo to tak snímáno kvůli zaostřování na střední zaostřovací bod. Ořez na úhlopříčku s dynamikou a lepším vyplněním obrazu.
Z 6 megapixelového obrázku je ale 3 megapixelový...

 

Horizont/svislice

Při focení byste měli stále sledovat vodorovný horizont (zejména moře nebývá do kopce) nebo svislice (stromy, budovy atp.). Porušení této zásady je hrubou chybou. Stane se Vám ale, že to neuhlídáte jako já na uvedené fotce, kde jsem podvědomě vyrovnal do vodorovné polohy střechu jeepu místo horizontu moře. Nezbývá než to opravit ve Photoshopu:

Srovnání svislic/horizontu

  1. Zapněte nástroj Measure Tool (Měřítko) (I)
  2. Natáhněte linku na horizont/svislici, který chcete mít vodorovný/svislou
  3. Zvolte Image/Rotate Canvas/Arbitrary (Obraz/Natočit plátno/O jiný úhel)
  4. Photoshop Vám již připraví do okénka Angle (Úhel) správný úhel pro natočení plátna na vodorovný/svislý stav
  5. Zvolte OK
 
Nyní je obrázek správně otočený, ale logicky má po okrajích bílé plochy.
Je nutné ještě obrázek oříznout tak, abyste se bílých ploch zbavili. Logicky se ale obrázek zmenší a tím přijdete o část jeho plochy a rozlišení!

 
Korekce zkreslení typu "flaška"

Běžný problém při focení architektury. Díky focení zespoda nahoru se svislice sbíhají a domy mají proto tvar flašky. Odstranění je možné ve Photoshopu například takto:

Korekce zkreslení typu "flaška"

Původní obrázek. Vzhledem ke snímání zespoda nahoru trpí obrázek značným zkreslením perspektivy - "flaškou"

Postup odstranění:
  • Vyberte celý obrázek (Ctrl+A)
  • Volte Edit/Transform/Perspective (Úpravy/Transformovat/Perspektiva)
  • Vhodným posunem táhel srovnejte obrázek
Výsledek: Perspektiva byla srovnána

 
Základní retuš

Občas se stane, že na obrázku se objeví rušivé prvky. Mohou to být nechtěné předměty (dráty), výraznější vady pleti (pihy), nečistoty na čipu či cokoliv, co na obrázku překáží. Ideálním nástrojem na tyto drobné retuše je nástroj Clone Stamp (Klonovací razítko) (S) nebo Healing Brush (J). Již méně se ale ví, že oba tyto nástroje lze zapnout do režimu, kdy pouze zesvětlují nebo pouze ztmavují. Režim prolnutí se volí v horní liště - Lighten (Zesvětlit) nebo Darken (Ztmavit). Pokud retušujete tmavé dráty přes světlou oblohu (viz níže), díky režimu Lighten (Zesvětlit) nehrozí, že omylem kus oblohy nechtěně ztmavíte:

Originál Po retuši
Na originálním obrázku překážejí rušivé dráty. Po retuši nástrojem Clone Stamp (Klonovací razítko) (S), režim Lighten (Zesvětlit).

 
 

Jasové korekce (zesvětlení/ztmavení)

I když jasová korekce fotky vypadá na první pohled stupidně, není to tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Přitom většina fotek (cca 60%) jasovou korekci vyžaduje!

Na rozdíl od jasových korekcí u filmu, který nemá nijak ostře ohraničené oblasti černé a bílé, jsou jasové korekce digitálních souborů silně komplikovány právě existencí tvrdých limitů černé (RGB=0,0,0) a bílé (RGB=255,255,255).

Pokud má fotografie funkcí Auto Contrast srovnán kontrast (to znamená, že fotografie využívá celý dynamický rozsah fotoaparátu), je nutné provádět jasové korekce skoro výhradně pomocí změny funkce Gamma.

Gamma

Jednoduše řečeno, gamma nemění nesvětlejší a nejtmavší bod obrázku ale mění rozložení jasů uvnitř rozsahu šedých. Tím vzniká dojem zesvětlování/ztmavování obrazu. Protože se ale nemění krajní body (bílá/černá) nedochází k přepalům bílé či ztrátě kresby v černé. Gamma má na světlost/tmavost fotografií subjektivně největší vliv.

Gamma a barvy
Nastavení gammy má dramatický vliv na barvy obrázku. Pokud pomocí gamma obrázek zesvětlíme, barvy vyblednou (přidáme do všech barev bílou a tím se relativní sytost barev sníží). Naopak pokud obrázek pomocí gamma ztmavíme, ze všech barev odečteme bílou a tím sytost barev stoupne.

Ztmavení pomocí vrstvy

Tento postup ztmavuje pomocí gammy obrázek, čímž se zvýrazňují (sytí) barvy. Je obzvláště vhodný pro snímky od moře s výraznou - ideálně mraky pokrytou - oblohou. Dává obrázkům pohlednicový vzhled.

Princip je v interakci vrstev (prolnutí) typu Multiply (Násobit), která světlá místa ztmavuje více než tmavá a sytí barvy. Použije-li se naopak prolnutí typu Screen (Závoj), obrázek se zesvětlí a barvy vyblednou. Řízením Opacity (Krytí) v % je možné sílu efektu nastavovat. Stejného efektu se dá dosáhnout pomocí Křivek (Curves), ale postup s vrstvou je jednoduší a reprodukovatelnější.

Varianta s maskou, která se naplní např. černobílým gradientem, umožní ztmavovat pouze vybrané část obrázku (třeba pouze oblohu) a tím zvýraznit barvu oblohy a mraků a přitom neovlivnit popředí:

 

Metody zesvětlování fotografií
(Zcela stejný postup se dá použít pro ztmavování, akorát si všímáte levé=černé části histogramu)

Případ 1
Fotografie nevyužívá celý dynamický rozsah fotoaparátu. Nejtmavší bod reálné scény se zobrazil na fotografii jako digitální černá, kdežto nejsvětlejší bod scény se zobrazil pouze jako světle šedá (horní pruh - bod 1). Fotografie byla tedy podexponována.

Zesvětlit takovou fotografii je možné natažením jasového histogramu vpravo. Ve Photoshopu se to provede volbou Levels (Úrovně) a to tak, že pravý jezdec A, který by měl označovat nejsvětlejší bod, se přesune pod skutečně nejsvětlejší bod fotografie (modrá šipka). Tím se jasový histogram natáhne jako na gumě ve směru červené šipky, využije se celý dynamický rozsah a fotka logicky zesvětlá (dolní pruh).

Zcela stejný efekt se docílí použitím funkce Curves (Křivky) - obr. vpravo a sice přesunem bodu A doleva do místa šedé která se stane bílou.

Pokud bychom stejný postup provedli i pro černou, provedli bychom vlastně ručně funkci Auto Contrast (Kontrast automaticky).


Případ 2
Fotografie využívá celý dynamický rozsah fotoaparátu. Nejtmavší bod reálné scény se zobrazil na fotografii jako digitální černá a nejsvětlejší bod scény se zobrazil jako digitální bílá (horní pruh).

Pokud použijeme postup jako v případu 1, tak fotografie sice zesvětlí, ale kresba světle šedých míst od bodu 1 vpravo (horní pruh - modré šrafování) bude zničena a nahrazena jednolitou čistě bílou plochou. Světlé pixely od bodu 1 vpravo se totiž dostanou mimo rozsah a "opřou" se o RGB=255,255,255 tedy čistě bílou.


Případ 3 - Zesvětlení pomocí gamma
V případě, že fotografie využívá celý dynamický rozsah, je zesvětlení pomocí gamma jedinný správný způsob.

Gamma se mění posunem středního jezdce A vlevo (zesvětlení) nebo vpravo (ztmavení). Analogicky na křivkách (Curves) se prohýbá křívka nahoru (zesvětlení) nebo dolů (ztmavení).

 

Ztmavení pomocí vrstvy

  1. Na celý obrázek aplikujte Auto Contrast (Kontrast automaticky) (Alt+Shft+Ctrl+L)
  2. Vrstvu 1x zkopírujte (Ctrl+J) - jsou celkem 2 stejné vrstvy
  3. Na horní vrstvu aplikujte postup dle popisu dále

Nastavte prolnutí vrstvy typu Multiply (Násobit) a nastavením krytím od 0 do 100% nastavte sílu efektu.

Pozn.1: Počet ztmavovacích vrstev v režimu Multiply (Násobit) může být i vyšší (2, 3 atd.). Efekt tím dále sílí.

Pozn.2: Použije-li se prolnutí typu Screen (Závoj), obrázek naopak zesvětlí.

Původní vrstva zůstává beze změny


Ztmavení s maskou a gradientem

Ztmavení s maskou a gradientem

Jako výše, ale k horní vrstvě se přidá maska a na ní se aplikuje černobílý Gradient (Přechod) (G). Ve světlých místech masky se efekt uplatní (obloha), v tmavých ne.

 

Ukázka ztmavení pomocí vrstvy

Před Původní obrázek. I přes použití polarizačního filtru působí barvy vybledle a málo "pohlednicově". Příčina je mimo jiné v těžišti světlých odstínů fotografie i když expozice byla v zásadě správná - viz histogram.

Po ztmavení barev Ztmavený obrázek uvedeným postupem s krytím 100%. Zcela ekvivalentní by bylo použití Křívek (Curves) s nastavením:

Po ztmavení barev i s gradientem

Ztmavený obrázek uvedeným postupem včetně aplikace masky a gradientu. Gradient vidíte vedle obrázku. Popředí tak zůstalo původní ale vzdálenější pozadí a obloha se ztmavily.

 

Zvýšení/snížení kontrastu

Řada fotografií trpí malým/velkým kontrastem. Je to způsobeno z 99% světelnými podmínkami za kterých bylo snímáno. Jednou z možností je zvednout/snížit kontrast v parametrech fotoaparátu nebo snímat do RAW a kontrast zvednout/snížit při zpracování RAW fotek. Pokud na to ale na scéně zapomenete, není-li to možné či to nebylo zřejmé, lze opět fotografie snadno zachránit.

Postup pro zvýšení kontrastu je zcela stejný jako u Ztmavení pomocí vrstvy, jedinný rozdíl je v nastavení prolnutí vrstvy na typ Overlay (Překrýt). Stejně funguje i regulace efektu pomocí Opacity (Krytí) vrstvy v % a případně pomocí aplikace více vrstev.

 

Zvýšení kontrastu
Zvýšení kontrastu se opět dělá tak, že se beze změny ponechají krajní body histogramu (černá a bílá) a mění se pouze rozložení jasů uvnitř histogramu = uvnitř dynamického rozsahu = mezi šedými. Původně plynulý a lineární přechod šedých se pomocí křivek nebo pomocí vrstev s prolnutím typu Overlay (Překrýt) změní na typ "S", kdy strmější středová část se projeví jako zvýšený kontrast.

Obdobně by se provedlo snížení kontrastu, kdy křivka by místo tvaru S měla tvar obráceného S.

Vliv vrstvy s prolnutím typu Overlay (Překrýt) je poměrně dramatický, takže málokdy budete potřebovat krytí více jak 70%.

Pokud je třeba kontrast snížit (méně častý případ) je třeba vrchní vrstvu jasově invertovat (Ctrl+I).

Ukázka zvýšení kontrastu pomocí vrstvy

Před Původní obrázek. I přes použití polarizačního filtru a perfektní expozici (viz histogram) působí obrázek vlivem počasí poměrně nevýrazně.

Po zvýšení kontrastu Zvýšením kontrastu obrázku vrstvou s prolnutím typu Overlay (Překrýt) a s krytím 100%. Efekt je poměrně silný a zvýšený kontrast oblohy jí skoro celou vybílil. Zcela ekvivalentní by bylo použití Křívek (Curves) s nastavením:

Po zvýšení kontrastu i s gradientem Zvýšený kontrast uvedeným postupem včetně aplikace masky a gradientu. Gradient vidíte vedle obrázku. Kontrast oblohy byl díky černé barvě masky ponechán původní.
Po zvýšení kontrastu spodní části a ztmavení barev horní části U tohoto obrázku by se pomocí masky a gradientu dalo kombinovat ztmavení barev na horní půlku (oblohu) a zvýšení kontrastu na spodní půlku (kameny).

 

Barevné korekce

I když Photoshop nabízí řadu nástrojů na automatické či poloautomatické vyrovnání barev (např. vyrovnání barev podle šedého bodu), ve většině případů stejně skončíte u ručního doladění. Na nekalibrovaných monitorech (zejména LCD, kde se mění gamma s úhlem pozorování) to nikdy nebude zcela přesné, ale pokud se naučíte "znát svůj monitor", výsledky mohou být poměrně uspokojující.

Stejně jako u korekcí jasu je moudré provádět korekce barev výhradně pomocí gamma, tentokrát ale v jednotlivých barevných RGB kanálech. Za mnoho slov nechť hovoří příklad:

Ukázka barevných korekcí

Před Původní obrázek. Vznikl zcela bez přípravy během svatebního obřadu, kdy nebylo možné nic řešit. E-TTL automatika blesku snímek podexponovala, protože v okolí zaostřovacího bodu (červeně) je převaha světlých odstínů, které zcela v souladu se svým algoritmem udělala středně šedé. Takováto scéna by vyžadovala expoziční kompenzaci blesku kolem +1 až +2 EV. Vím to, ale prostě jsem to nestihl.

Po vyladění jasu Po aplikaci funkce Auto Contrast (Kontrast automaticky) a zesvětlení fotografie vrstvou s prolnutím typu Screen a krytím 80% se jas srovnal. Co zůstalo jako důsledek podexpozice je silně červený nádech fotografie. Zejména pleťová barva ruky vypadá, jako že nevěsta právě vyšla ze sauny...
Po vyladění barev Pomocí gamma korekce jednotlivých barevných kanálů Red, Green a Blue (Photoshop nástroj Curves (Křivky)) byla srovnána barva. Z křivek je zřejmé, že byla ubrána červená a přidána zelená a modrá.

   

 

Doostření

Kolem doostřování fotek panuje čilá diskuze. Již jsem slyšel i názory, že např. DSLR Canon jsou pěkný "šmejdy", protože fotky z nich jsou méně ostré než například z kompaktních fotoaparátů.

To je celé nedorozumění! Každá fotka z fotoaparátu nebo ze scanneru potřebuje doostřit. Vypadá potom prostě lépe. Problém je ale v tom, že levné fotoaparáty ostří již ve fotoaparátu a fotku ukládají na kartu jsou doostřenou, kdežto většina DSLR ostří ve fotoaparátu jen velmi jemně a tudíž nechává následné ostření na Vás. A je to velmi moudré, protože doostření by měla být vždy poslední operace provedená až po všech ostatních úpravách! Proto ostřit ve foťáku moudré není.

Druhý důvod, proč DSLR neostří ve foťáku, je v tom, že každá fotka potřebuje doostřit trochu jinak a doostřováním vzrůstá šum (doostřování je podobné přidávání výšek u muziky). Samozřejmě, pokud se rovnou z foťáku fotka prohlíží, většinou budou fotky z levných foťáků vypadat "ostřejší".

 

Filtr Unsharp Mask (Doostřit)
Ve Photoshopu slouží k řízenému ostření nástroj Filter/Sharpen/Unsharp Mask (Filtr/Zaostření/Doostřit) s následujícími parametry:

  • Amount (Míra) říká sílu efektu (1-500%). Normální hodnoty jsou 50-150%, pro speciální účely i více

  • Radius (Poloměr) říká, kolik pixelů kolem nalezené hrany bude doostřováno (bude jim zvyšován kontrast - strmost). Rozsah je 0.1 až 250. Normální hodnoty jsou 0.8-1.5, pro speciální účely i méně

  • Treshold (Práh) říká minimální odlišnost pixelu od svého okolí, aby byl zostřen (jinak zůstane beze změny). Rozsah je 0 až 255. Normální hodnoty jsou 0-10. Nastavíte-li 0, ostří se vše což vede ke zvýšení šumu (ostří se i šum)!

 

Ukázky ostření
Původní obrázek se všemi parametry nastavenými na "Standard".
Canon EOS 10D, 1/125s, f/11, ISO200, objektiv Tokina AF 19-35mm f/3.5-4.5, 19mm
Doostřeno sadou 100/1/2 (Míra/Poloměr/Práh).
Toto je zhruba základní sada pro běžné doostřování fotek.
Doostřenou sadou 400/0.3/2 (Míra/Poloměr/Práh).
Tato kombinace je velmi vhodná pro špatně zaostřené fotky buď vlivem chyby ostření nebo vlivem rozhýbání snímku. Takové fotky je schopná částečně zachránit.
Doostřenou sadou 500/1/2 (Míra/Poloměr/Práh).
Silně přeostřeno - vysoká Míra (500) má tendenci silně přezářit hrany až do bílé bez kresby. Obrázek je potom nehezký.
Doostřenou sadou 100/30/2 (Míra/Poloměr/Práh).
Silně přeostřeno - vysoký poloměr (30) má tendenci vyrobit omalovánky - vyhladí plochy.

 

Příprava pro tisk

Příprava pro tisk zahrnuje většinou jasové korekce, barevné korekce, změnu rozlišení, změnu poměru stran a jako poslední doostření.

Je třeba si uvědomit, že poměr stran vašeho fotoaparátu (např. u DSLR Canon EOS 10D je to 2048x3072 bodů, tj. zhruba 2:3) jen málokdy bude stejný jako poměr stran standardních formátů fotopapírů. Příklad přesných rozměrů standardních fotopapírů je v tabulce:

Formát Přesný rozměr
papíru v mm
  Formát Přesný rozměr
papíru v mm
9 x 13 89x127   20 x 30 203x305
10 x 15 102x152   21 x 30 210x305
13 x 18 127x178   24 x 30 240x305
15 x 21 152x210   30 x 45 305x457
18 x 24 178x240      

 
Jak tedy napasovat fotku z fotoaparátu na jiný poměr stran papíru? Jsou v podstatě 3 možnosti:

Plný formát neboli „bez ořezu“ (Overall)
Fotka z fotoaparátu se umístí na papír celá a to tak, aby delší strana seděla a kratší strana logicky vytvoří po stranách bílé pruhy. Problémem tohoto řešení je, že šířka bílých pruhů není totožná pro všechny formáty. Výhodou ale je, že fotografie bude na papíře určitě celá a bílé pruhy potom můžete snadno odstranit.

S ořezem (Cut)
Fotka z fotoaparátu sice vyplní celou plochu papíru, ale z fotky odpadne horní nebo dolní okraj (proto se to jmenuje "s ořezem"). Nevýhoda tohoto způsobu zpracování je, že těžko odhadnete co se přesně odřízně a často to může být důležitá část.

Real-Size
Zde vy přeberete plnou odpovědnost za data a fotka bude na papíře celá, aniž dojde k jakémukoli ořezu či bílým pruhům. Data musí být ale upravena na přesné rozměry fotopapíru v mm a musí být převzorkována na fotolabem určené dpi (např. FotoŠkoda požaduje 400 dpi)! Tento způsob klade na kvalitu dat mnohem větší nároky než předešlé 2 způsoby ale z mého pohledu je to jediný rozumný způsob.

Pokud jste dočetli až sem, můžete se za pár týdnů těšit na druhý díl s náročnějšími úpravami.

WEBovské počítadlo říká, že jste návštěvník tohoto článku číslo:

Nahoru

Last update 14.8.2005