Rychlá navigace

Základní expoziční úvahy

Citlivost ISO

Clona

Hyperfokální vzdálenost

Pohybový management

Panning (sledování objektu)

Střílení snímků

Expoziční kompenzace

Uzamčení expozice

Expoziční bracketing

Expoziční režimy fotoaparátů

Základní zóna

Kreativní zóna

Expoziční strategie

 

          expoziční režimy a strategie

Není ostuda spoléhat se na expoziční automatiku fotoaparátu. Většina dnešních moderních zrcadlovek i kompaktů má sofistikovaný a v praxi léty ověřený způsob, jak zajistit správnou expozici. Expoziční automatika jde dnes již tak daleko, že přes 95% snímků se za standardních světelných podmínek dá použít.

Jenže:

  1. máte-li větší nároky na kvalitu fotografií než jen jejich letmé prohlédnutí na PC a/nebo

  2. chcete-li fotografovat i za stížených ba přímo obtížných světelných podmínek a/nebo

  3. chcete-li cílevědomě řídit hloubku ostrosti, pohybovou neostrost či tonální náladu snímku

nezbude než opustit automatiku a pracovat v poloautomatickém nebo ručním režimu nastavování expozice. Automatika i nadále zůstane referenčním rádcem, ale sám fotograf převezme kontrolu nad finálním nastavením a rozhodne o záměru fotografie.

U scén tohoto typu toho s plnou automatikou moc nepořídíte.
Světla bylo sice dost, ale i tak bylo třeba hlídat expoziční čas
(snímáno objektivem 300mm) a celkové vyznění snímku,
aby z toho nebyl dokument ale "náladovka".
Canon EOS 10D, 1/500sec, f/8, ISO200

  základní expoziční úvahy

Jak vyplývá z článku Porozumění správné expozici, množství světla dopadající na senzor/film lze ovlivnit 3 faktory (zcela ignorujeme blesk - o expozici s bleskem viz článek Jak fotoaparáty fotí s bleskem):

Jak jednotlivé faktory ovlivňují výslednou fotku a jak je v praxi používat?
 


Zvyšování ISO zvyšuje nepěkný barevný šum v obraze jako na této fotografii noční Prahy ( klikněte na větší obrázek):.
 

Na výřezu je krásně vidět šum, který rozežírá hrany a degraduje brilanci obrazu. Canon EOS 10D, ISO 1600.
 


Řízením hloubky ostrosti clonovým číslem lze dosahovat soustředění pozornosti na hlavní objekt a současně se rozmazáním zbavit často nepěkného pozadí.

 

Citlivost ISO

Citlivost ISO je zesílení signálu ze snímače před jeho digitálním zpracováním. Zjednodušeně řečeno - zesilováním slabého signálu podobně jako v muzice se zesiluje i šum a proto je zesilování nežádoucí. Tedy:

    Čím nižší ISO tím lepší!

Zvyšování ISO totiž zvyšuje nepěkný barevný šum v obraze, který se sice dá částečně v PC odstranit, ale vždy je to na úkor kvality fotky. Pokus o odstranění šumu vede totiž k změkčení a až rozostření obrazu. Je to jako u muziky - pokus o odstranění šumu v muzice vede většinou k potlačení výšek. A výšky u muziky jsou to samé jako ostrost u fotky.

Digitální zrcadlovky Canon umožňují nastavit ISO od 100 až do 3200. V automatickém režimu (základní zóna) ale pracují v rozmezí ISO 100-400. Moje osobní zkušenost je, že ISO 800 u Canonu je použitelné ale kvalitní fotka nad ISO 800 je problém. Osobně se snažím nastavovat ISO 100 nebo 200, nelze-li tak 400, opravdu v nouzi 800.

Clona

Malé clonové číslo (např. f/2.8) vede k malé hloubce ostrosti. A malá hloubka ostrosti je často velmi žádoucí. Neplatí totiž, že ostrá fotka = dobrá fotka! Naopak - na fotce musí být ostré jen to, co ostré být má a nic víc! Malá hloubka ostrosti má ale i nevýhody a sice potřebu kriticky přesně ostřit. Typicky třeba při sportu a akční fotografii i sebemenší prodleva mezi okamžikem zaostření a zmáčknutím spouště může způsobit, že hlavní objekt odejde (odjede, uletí, ...) ze zóny zaostření, která je vlivem nízké hloubky ostrosti velmi úzká. Podrobnosti viz článek Fenomén hloubky ostrosti. Jiná záležitost je, že objektivy většinou mají při minimálním clonovém čísle hodně vad - vinětace, sférické zkreslení, neostrá kresba... Proto se někdy doporučuje nepoužívat krajní hodnoty clonového čísla.

Hyperfokální vzdálenost

Při fotografování krajin či architektury se naopak požaduje, aby na fotce bylo vše ostré, tj. maximální hloubka ostrosti. V takovém případě se volí vysoké clonové číslo (např. f/22) a zaostřuje se na tzv. hyperfokální vzdálenost (nikoliv na nekonečno) kdy je hloubka ostrosti maximální. Jde o to, že zaostříte-li při f/22 na nekonečno, je hloubka ostrosti např. od 10m do nekonečna. Zaostříte-li ale na 10m, je hloubka ostrosti též do nekonečna ale už od 5m! Více na tomto webu zde.

Pohybový management (pohybová neostrost, rozhýbání snímku)

Expoziční čas je v 99% úvah podřízen pohybové neostrosti 2 typů:

  1. Rozhýbání snímku na straně fotoaparátu (Vaše pohyby s foťákem) - tady platí zásada, že se udrží cca převrácená hodnota přepočítané ohniskové vzdálenosti, např. u 200mm objektivu a fotoaparátu Canon s přepočítacím koeficientem 1.6x je to:
        200 * 1.6 = 320 đ bezpečný čas je cca 1/320 vteřiny
    Když se člověk soustředí a dává si pozor, udrží ale mnohem delší čas. Řešením je samozřejmě stativ nebo monopod, který ale snižuje pohotovost nasměrování foťáku na záběr. Mě se osvědčilo obyčejné koště, které postavím přede mě a jednou rukou přitáhnu foťák k jeho násadě. Je to operativní, slušně stabilizující, mobilní, najdete ho všude a v neposlední řadě když ho odložíte tak ho nikdo neukradne...

  2. Pohybová neostrost vlivem pohybu fotografovaného objektu (může to ale být i záměr) - u velmi rychlých pohybů ve vzdálenosti cca 10m od vás (auta, tenis, běh, fotbal, běžící zvířata, ...) počítejte s tím, že budete potřebovat minimálně 1/200 sec, spíše však 1/320 nebo i 1/500 sec k "zmrazení" pohybu!

Z důvodu pohybové neostrosti 1) i 2) se v jakémkoliv režimu důrazně doporučuje hlídat expoziční čas (ať už nastaven automaticky nebo ručně). Příliš dlouhé časy vedou často k neostrým, rozhýbaným snímkům, krátké časy obvykle nevadí není-li záměrem vyjádřit ve fotografii pohyb mírnou pohybovou neostrostí.
 

Panning (sledování objektu)

Velmi efektní u akčních scén (sport, zvířata atp.) může být sledování pohybujícího se objektu fotoaparátem (panning). Jde o to sledovat pohybující se objekt v hledáčku a tím snížit jeho relativní pohyb, případně pěkně rozmazat pozadí. Chce to praxi ale jde to.

Střílení snímků (kontinuální focení)

Z praxe vím, že když nastavíte kontinuální mód focení () a budete dělat vždy série 2-4 snímků, bude většinou alespoň jeden snímek z hlediska rozhýbání použitelný. Další "rada nad zlato" je vychytat momenty, které jsou sice dynamické, ale zase až tak moc rychlé pohyby se tam nedělají.

Expoziční kompenzace (Exposure Compensation)

Expoziční kompenzace znamená ruční rozvážení expozice oproti hodnotě změřené a nastavené automatikou. Většinou pracuje v rozmezí ±2-3 EV (DSLR Canon většinou ±2 EV) okolo fotoaparátem změřené hodnoty v krocích 1/3 nebo 1/2 EV (EOS 300D vždy 1/3 EV, u ostatních Canon DSLR možno nastavit).

Uzamčení expozice (Blokování AE, Exposure Lock, AE Lock)

Stisknutí tohoto tlačítka provede uzamčení expozice a umožňuje tak zablokovat nastavené hodnoty bez ohledu na změny jasu scény. Kdy to potřebujete? Např. když jste změřili scénu a potom změnili kompozici snímku (pohli s foťákem) a chcete zachovat hodnoty expozice z původní scény.

Expoziční bracketing (automatické posouvání expozice)

Bracketing je postup, kdy fotoaparát udělá více fotek (obvykle 3), každou s jiným nastavením expozice. Tím máte šanci si potom v PC vybrat tu, která je nejlepší. DSLR Canon dělají vždy 3 fotky, jednu přesně podle nastavené expozice, druhou světlejší a třetí tmavší. Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (max. ±2). Spotřebovává to ale jak čas, tak i místo na kartě.

 

 

Podobnou fotografii je téměř nemožné exponovat s automatikou. Převaha tmavé plochy povede k velké přeexpozici larvy a k zdegradování snímku. U této fotografie
nepomohla ani kompenzace -2EV. Hodnoty byly proto nastaveny ručně.
Canon EOS 10D, 1/15s, f/11, ISO200, 105mm macro, stativ

16.10.2005
Přišlo mi několik dotazů týkajících se kompenzace expozice - neboli jak to fotoaparát v praxi realizuje. Tady je tedy přesný popis:

V základních režimech (více o režimech viz níže) je kompenzace expozice zakázana. Předpokládá se, že uživatel je začátečník a kompenzací expozice by více zkazil než získal. Není tedy co řešit.

V kreativních režimech je chování závislé na režimu:

- u tohoto automatického režimu se expoziční kompenzace provádí půlka časem a půlka clonou (foťák se tedy snaží používat oboje stejně) dokud nenarazí na limit světelnosti nebo naopak limit maximální clony objektivu. Potom kompenzuje jen časem.

Příklad:
Automatika zjistila hodnoty expozice 1/500sec, f/8. Vy požadujete expoziční kompenzaci oproti automatice -1 EV. Foťák tedy nastaví 1/640sec a f/10 neboli 1/3 ubral na čase a 2/3 na cloně.

- z definice režimu vyplývá, že je pevně zafixován expoziční čas (režim se jmenuje priorita expozičního času) a expoziční kompenzace se tedy provádí výhradně změnou clony.

- z definice režimu vyplývá, že je pevně zafixována clona (režim se jmenuje priorita clony) a expoziční kompenzace se tedy provádí změnou expozičního času.

- u tohoto režimu je jak čas tak expozice pevně manuálně nastavena a není tedy co kompenzovat.

- algoritmus kompenzace expozice bohužel u tohoto režimu není nikde přesně popsán, ale zkusmo lze zjistit, že je podobný režimu Av. Neboli kompenzuje se především časem, protože clona určuje hloubku ostrosti a ta by v tomto režimu měla být zachována stejná.

Je to tedy vesměs logické, jde jen o to si to v praxi zažít a nemuset na to na scéně myslet. Jak je vidět, expoziční kompenzace se vůbec nedotýká ISO, to zůstává pořád stejně nastavené.

 

  Expoziční režimy fotoaparátů

Plná automatika nemůže zcela dobře fungovat nikdy. Fotoaparát totiž nemůže tušit, co je ve scéně důležité (co je hlavní objekt) a co naopak ne (co je pozadí), co, jak a kde se pohybuje, co chcete zdůraznit či potlačit atp. To víte jen vy! Proto je dobré mít režimy pro úplné začátečníky, poloatomatické i zcela manuální režimy a většina fotoaparátů s nimi více či méně disponuje. I když názvy u jednotlivých výrobců jsou někdy mírně odlišné, podstata je zcela stejná. Proberme tedy všechny režimy na příkladu Canon a řekněme si k čemu v zásadě jsou:

 
Základní zóna
(plně auto-matická)
Zcela automatický režim, vše dělá foťák sám, nic nemůžete ovlivnit ani zkazit
Portrét Zcela automatický režim, vše dělá foťák sám, nic nemůžete ovlivnit ale trochu mu pomůžete a naznačíte mu, co a jak chcete fotografovat.
Krajina
Makro (blízké objekty)
Sport (pohyb)
Portrét v noci
Zakázán blesk
Kreativní zóna
(manuální)
Zcela automatický režim, většinu dělá foťák sám a vy to můžete změnit
Režim priorita času (Nikon značí režim S)
Režim priorita clony (Nikon značí režim A)
Zcela ruční režim, vše je na vás
Režim priorita hloubky ostrosti (pouze Canon)

 

Nastavení se v zásadě dělí na 2 zóny - základní, kde nemůžete skoro nic ovlivnit ale taky nic zkazit a kreativní, kde je to na Vás, můžete hodně zkazit ale taky hodně vylepšit!

 

Základní zóna

Zcela automatický režim

Zcela automatický režim, foťák dělá vše sám a nic Vám nedovolí ani změnit. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Sám rozhoduje o použití blesku. Expoziční kompenzaci ani Uzamčení expozice nelze používat. Podle jakého algoritmu fotoaparát postupuje se však z dokumentace dozvíte jen velmi málo.

Portrét

Foťák předpokládá, že chcete mít v popředí osobu a pozadí kolem ní mít rozostřené. Pravděpodobně preferuje nízká clonová čísla kvůli malé hloubce ostrosti. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Sám rozhoduje o použití blesku. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat. Podle jakého algoritmu fotoaparát přesně postupuje se však z dokumentace opět moc nedozvíte.

Krajina

Foťák předpokládá, že chcete mít vše ostré a pravděpodobně preferuje vysoká clonová čísla kvůli velké hloubce ostrosti. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Blesk je vždy vypnut. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat. Přesný algoritmus opět není popsán.

Makro (blízké objekty, detail)

Foťák předpokládá detailní záběry a preferuje ostření na blízké vzdálenosti. Jak určuje clonu a čas není známo. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Sám rozhoduje o použití blesku. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat.

Sport (pohyb)

Foťák předpokládá pohybující se objekty a preferuje krátké expoziční časy. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Blesk je vždy vypnut. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat. U některých fotoaparátů (Canon) se automaticky zapne kontinuální focení více snímků (střílení) a prediktivní ostření.

Portrét v noci

Foťák bleskem osvítí osobu v popředí (je-li to nutné) a potom nechá otevřenou závěrku tak dlouho, aby bylo správně exponované i pozadí. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat. Pozor na rozhýbání snímku. Doba expozice pozadí může být i vteřiny! Podle jakého algoritmu fotoaparát přesně postupuje se však z dokumentace nedozvíte. 

Zakázán blesk

Foťák v žádném případě neaktivuje blesk. Expozici měří poměrovou metodou a sám nastavuje ISO citlivost, clonu i čas. Expoziční kompenzaci ani uzamčení expozice nelze používat. Pozor na rozhýbání snímku - doba expozice může být i vteřiny! Podle jakého algoritmu fotoaparát přesně postupuje se však z dokumentace nedozvíte.
 

Automatika většiny fotoaparátů skvěle funguje za standardních světelných podmínek
ale téměř "spolehlivě" selhává u nestandardních situací jako je tato fotografie západu
slunce s rozmazanou vodou.
f/22, 4sec, ISO 100, Canon EOS 10D

 

Kreativní zóna

Automatické nastavení expozice

Foťák automaticky nastavuje clonu a čas, vše ostatní se ale nastavuje ručně (ISO citlivost, měřící metoda, použití blesku). Lze používat expoziční kompenzaci i uzamčení expozice.

Priorita expozičního času

Jedná se o režim, kdy vy nastavíte expoziční čas a automatika fotoaparátu dopočítá clonu. Režim je výhodný v situacích, kdy fotíte rychlé děje (sport) a chcete mít zajištěno, že děje nebudou pohybově neostré. Nastavíte tedy např. 1/250sec a fotoaparát dopočítá clonu na správnou expozici. ISO, měřící metoda i použití blesku je plně na vás a lze používat expoziční kompenzaci i uzamčení expozice. Zrada nastane ve 2 případech:

  1. Světla je málo (častější případ), fotoaparát by rád zvětšil průměr clony (snížil clonové číslo), ale objektiv již nižší clonové číslo než např. 4.0 neumí.V takovém případě se fotoaparáty chovají 2 způsoby:

  • automaticky prodlouží expoziční čas ve snaze exponovat správně i když tím de facto poruší Váš příkaz priority času, což může vést k rozmazaným snímkům (osobně preferuji tuto možnost)

  • trvá na Vámi nastaveném čase a tím exponuje špatně (snímek podexponuje) - takto se chová EOS 300D a např. SONY DCS-F707 a nejde to změnit

Pozn. U některých fotoaparátů lze toto chování v menu nastavit, např. u fotoaparátů Canon je v menu Custom functions položka "Safety Shift in Av,Tv mode".

  1. Světla je moc, fotoaparát by rád nastavil větší clonové číslo (např. >22), ale to už objektiv neumí. Tato situace např. nastane, když fotíte tekoucí vodu a chcete, aby byla pohybem rozmazaná. V takovém případě potřebujete expoziční čas okolo 2 vteřin a to už bývá za denního světla "na clonu moc". Chování aparátů je potom obdobné jako výše.

Priorita clony

Jedná se o režim, kdy vy nastavíte clonu a automatika fotoaparátu dopočítá čas. Vzhledem k tomu, že clona ovlivňuje hloubku ostrosti (společně s ohniskovou vzdáleností objektivu), prioritou clony nastavíte vlastně hloubku ostrosti a čas necháte na fotoaparátu. ISO, měřící metoda i použití blesku je plně na vás a lze používat expoziční kompenzaci i uzamčení expozice. Zrada nastane opět ve 2 případech:

  1. Světla je málo (častější případ) a algoritmus priority clony velí fotoaparátu prodloužit čas. On to také udělá, ale pokud si toho nevšimnete tak snímek díky dlouhé expozici rozhýbete.

  2. Světla je moc, fotoaparát by rád nastavil kratší čas (např. kratší než 1/1000sec), ale to už závěrka neumí. V takovém případě opět nastane dilema jako u priority času.

Manuální nastavení expozice

Není co řešit. Fotoaparát to nechá vše na vás (ISO, měřící metoda, použití blesku, clona, čas) i když většinou signalizuje, jak jste se podle něj trefili. Uzamčení expozice ani expoziční kompenzace nemají smysl, hodnoty jsou nastaveny na pevno ručně.

Priorita hloubky ostrosti (Canon)

Tento režim se prioritně snaží zabezpečit ostrost snímku ve všech zaostřovacích bodech (kolik jich je záleží na fotoaparátu). Nastavuje tedy objektiv na hyperfokální vzdálenost a nastavuje takovou clonu, aby scéna "pod" všemi zaostřovacími body byla uvnitř hloubky ostrosti. Často to ale vede k vysokým clonovým číslům (např. f/22) a tím vycházejí dlouhé expoziční časy. Pozor tedy na rozhýbání!

 


 

Expoziční strategie

Zde je pokus o jakési shrnutí expoziční strategie, kterou většinou používám a velmi se mi osvědčila:

  1. Nejdříve nastavte ISO citlivost na nejnižší hodnotu (100 nebo 200)

  2. Nastavte režim priority clony (můj oblíbený)

  3. Zvažte potřebnou hloubku ostrosti (krajina, architektura a případně makro vyžadují velkou hloubku ostrosti - vysoké clonové číslo), naopak záměr oddělit hlavní objekt v popředí rozostřeným pozadím vyžaduje minimální clonová čísla. Nastavte požadované clonové číslo.

  4. Změřte scénu (namáčknutím spouště) a podívejte se na displej, jaký epoziční čas fotoaparát dopočítal.

  5. Je expoziční čas dostatečně krátký? Pozor na rozhýbání a pohybovou neostrost! Je potřebný stativ nebo alespoň opora (koště, strom, ...)?

  6. Pokud se bojíte rozhýbání nebo pohybové neostrosti, snižte clonové číslo. Jste-li již na doraze zvyšte ISO (ale neradi). Pokud vychází ISO větší než 800, zvažte zda fotka za to vůbec stojí. Opakujte od bodu 4. Pozor na mnoha fotoaparátech není ISO vidět na displeji! Proto ho nezapomeňte po fotografování zase snížit!

  7. Proveďte zkušební fotku a pečlivě si ji a její histogram prohlédněte (další podrobnosti viz článek Histogram a jeho praktické použití). Fotku potom smažte.

  8. Podle toho jak to dopadlo nastavte případnou expoziční kompenzaci a opakujte od bodu 4.

  9. Nyní jste připraveni!

 

Poznámky:

  • Pokud fotíte krajinu, architekturu, případně makro, které vyžadují velkou hloubku ostrosti, je možné použít režim priority hloubky ostrosti . Pozor ale na expoziční čas a rozhýbání!

  • U akční fotografie (sport, zvířata, ...) je možné použít opačnou stategii a sice režim priority času a nastavit expoziční čas, který zaručeně zabrání pohybové neostrosti. Potom nezbývá než doufat, že bude dost světla aby na to stačila světelnost objektivu.

  • Pokud projdete body 1-9 výše a pak už jen čekáte na fotku (třeba až přijde srnka) je možné zjištěné a ověřené hodnoty nastavit v manuálním režimu . Zabrání se tím nebezpečí mylně změřené jiné expozice v době stisku spouště a současně jsou všechny snímky pořízené v dané době a na daném místě expozičně stejné.

  • Všimněte si, že o jiných režimech než , , a nepadlo ani slovo. Nikdy je totiž nepoužívám s výjimkou automatického režimu , který je vhodný pro nenáročné focení s bleskem (rodinná oslava) - viz Jak fotoaparáty fotí s bleskem.

WEBovské počítadlo říká, že jste návštěvník tohoto článku číslo:

Nahoru

Last update 10.6.2005