|
polarizace
Světlo ze slunce není nijak polarizováno a
tak „kmitá“ do všech stran. Průchodem atmosférou či odrazem od
předmětů se však světlo různě polarizuje a potom kmitá již jen v
některém preferovaném směru, stane se světlem
polarizovaným.
Polarizace světla je jednoduše řečeno způsob, jak se světlo
na své cestě vpřed otáčí kolem své osy.
Polarizované světlo kmitá jen jedním směrem, nepolarizované
kmitá do všech stran.
Polarizační filtr si lze
představit jako "štěrbinu", která propustí pouze světlo
polarizované shodně jako je natočení štěrbiny. Polarizační
filtry jsou proto konstruovány v otočné objímce a díky tomu lze
otáčením polarizačního filtru najít polohu, v které je jeho
účinek nejsilnější. Účinek filtru závisí na
polarizaci odraženého/rozptýleného světla a je proto selektivní, pro různé
části scény jiný a není ho tedy možné realizovat v PC.
Polarizační filtr je možné si představit jako mřížku, která
propustí pouze světlo se shodnou polarizací jako je natočení
mřížky.
Lineární x cirkulární polarizační filtr
Polarizační filtry jsou v zásadě dvou typů -
lineární a cirkulární. Svým účinkem jsou oba typy
zcela identické, liší se pouze svojí kompatibilitou s některými
fotoaparáty. Lineární polarizační filtr bývá levnější a světlo jím
prošlé je polarizováno jen v jednom směru (proto lineární).
Analogie se štěrbinou u něj tedy zcela funguje. Zaostřovací
automatiky (Auto Focus, AF) některých přístrojů však pracují s
polarizací světla a tak lineární polarizační filtr může jejich
činnost omezit. Proto jsou na trhu mírně dražší cirkulární
polarizační filtry, které mají na výstupu speciální fólii, jenž
světlo opět převede na nepolarizované, tedy kmitající do všech
stran. I když problémy se zaostřováním bývají vzácné, tak je
nelze zcela vyloučit a tak buď lineární polarizační filtr předem
důkladně vyzkoušejte, nebo pořiďte universální cirkulární.
|
