|
Mezikroužky jsou černá trubka, která se nasazuje mezi tělo DSLR
a objektiv a která oddálí o definovanou vzdálenost objektiv od
senzoru. Vedle oddálení
objektivu od senzoru zajistí mezikroužky také transport
elektrických signálů mezi tělem DSLR a objektivem.
Protože se mezikroužky nasazují do bajonetu pro objektiv, musí
být v té správné variantě - s bajonetem pro Canon, Nikon,
Olympus atd.
Mezikroužky se obvykle prodávají v sadě tří různě dlouhých
kusů, které se dají na sebe stohovat a tím dosáhnout potřebné délky. Na
snímku mezikroužky firmy Kenko.
Oddálením objektivu od senzoru se dosáhne dramatického posunu
zaostřovacího rozsahu objektivu. Není tak možné zaostřit na
nekonečno, zato je ale možné snímat z mnohem kratší vzdálenosti
- zkrátí se tedy minimální zaostřovací
vzdálenost. U širokoúhlých objektivů používaných s
mezikroužky se dokonce může stát, že zaostřovací rozsah se
posune "dovnitř objektivu" a tak nelze zaostřit vůbec.
Důsledkem zkrácené minimální zaostřovací vzdálenosti vzroste
měřítko snímání (zvětšení)
objektivu. U běžných objektivů je tak možné dosáhnout měřítka až
1:1 (zvětšení 1x), u pravých
makroobjektivů i více než 2:1 (zvětšení více než 2x). Efekt
nárůstu zvětšení objektivu se dá hrubě zjistit ze vztahu:
Nové zvětšení = Staré
zvětšení * (1 + Délka mezikroužku [mm] / Ohnisko objektivu [mm]
)
Příklad: Pokud s 50mm objektivem s maximálním zvětšením
0.15x použijete mezikroužek o délce 20 mm, maximální měřítko
objektivu vzroste přibližně na 0.15 * (1+20/50) = 0.21x.
Nárůst zvětšení tak bude nejvýraznější u širokoúhlých
objektivů a nejméně patrný u teleobjektivů. Aby se snadno dal
regulovat nárůst zvětšení, prodávají se mezikroužky většinou v
sadách o délce např. 12, 20 a 36 mm. Různým skládáním se tak
dají docílit různé délky mezikroužků, v extrému až 12+20+36=68
mm.
Nevýhody mezikroužků
Velkou nevýhodou mezikroužků je, že výrazně
snižují světelnost objektivu.
Automatické TTL měření expozice to sice vyrovná, ale za cenu
mnohem delších expozičních časů, čímž hrozí rozhýbání snímku.
Dalším problémem mezikroužků je, že násobí optické vady
použitého objektivu - zejména
barevná vada. Nárůst zvětšení také vede k
dramatickému poklesu hloubky ostrosti.
Ve výsledku je proto práce s mezikroužky poměrně náročná.
|
Délka
mezikroužků
[mm] |
Vzdálenost
předmět-objektiv
[mm] |
Vzdálenost
objektiv-senzor
[mm] |
Měřítko
snímání |
Hloubka ostrosti
při cloně [mm]
|
|
f/8 |
f/11 |
f/16 |
|
12 |
258 |
50+12 |
1:4,2 |
10,3 |
14,2 |
20,6 |
|
20 |
175 |
50+20 |
1:2,5 |
4,2 |
5,8 |
8,4 |
|
36 |
119 |
50+36 |
1:1,4 |
1,6 |
2,2 |
3,2 |
|
48=12+36 |
102 |
50+48 |
1:1 |
1 |
1,4 |
2,0 |
|
56=20+36 |
95 |
50+56 |
1,1:1 |
0,82 |
1,13 |
1,64 |
|
68=12+20+36 |
87 |
50+68 |
1,4:1 |
0,62 |
0,85 |
1,23 |
Příklad vlivu
mezikroužků na objektiv o ohniskové vzdálenosti 50 mm (nebo
zoom nastavený na 50 mm) - platí pro film 24x36 mm.
Viz též
Barevná vada,
Makroobjektiv,
Měřítko snímání,
Minimální zaostřovací vzdálenost,
Předsádka,
Světelnost.
|
