|
Světlo je elektromagnetické vlnění a proto lze u něj pozorovat
difrakci (ohyb). Tento jev vzniká při průchodu světla
malým otvorem clony v objektivu a v
praxi se projevují mírným rozostřením obrazu. Difrakce je tím
větší, čím je otvor clony menší a tak se difrakce projevuje až u
vyšších clonových čísel,
typicky nad
16 či 22.
Ukázka difrakce, která rozostřila ideálně zaostřený světelný bod a vytvořila místo bodu tzv. Airyho disk.
Optimální kresby objektivu se proto dosahuje jen v určitém
rozsahu středních clon - u hodně otevřených clon (směrem ke
světelnosti) bude kvalita kresby
klesat vlivem optických vad použitých skel, kdežto směrem k
maximálně uzavřené cloně (vysoká clonová čísla) bude kvalita
klesat vlivem difrakce světla.
Difrakce a vady skel jdou při změně průměru clony proti sobě.
Proto lze u každého objektivu nalézt optimální clonu z hlediska
kresby. V praxi bývá někde kolem f/8 až f/11.
Viz též Clona,
Clonové číslo,
Světelnost. |
